TiK

workshop [vérkšop] >>dílna; tvůrčí, pracovní setkání, seminář, viz Slovník cizích slov.

Už jsem tu zvažoval účast na workshopu inline bruslení. Konal se v suchu mezi jízdami Prahou a já měl nějaké výčitky, že už jsem dlouho nestál na bruslích. Nakonec zvítězila zvědavost, co to ten workshop je a jak to probíhá.

Původní plán vyjet s předstihem a protáhnout se na letenských lavičky nevyšel a tak jsem rovnou přes Stromovku letěl na místo srazu. Dojel jsem skoro na vteřinu přesně – a stále ještě brzy.

Na místě se u sochy před Výstavištěm shlukovali bruslaři různého věku i bruslí, o kousek dále byl postavený stan a plakát akce.

Trochu jsem se rozhýbal a sledoval konkurenci. Od totálních začátečníků přes jednoho wannabe rychlobruslaře až po pár vcelku schopných lidí. A pár nemyslím nějak nadneseně.

A už je to tu – krátká představovačka, instruktoři a výukový plán: sjedeme si kopec do Stromovky, pak rozcvičení a trénink několika základních dovedností. Akce s počtem cca 25 bruslařů startuje.

Ještě před tím “vyfotíme sena Facebook”. Daří se mi na na společné fotce nejsem. Jinak mám v plánu nevyčnívat z davu.

Kopec kolem Maroldova panoramatu zvládají všichni včetně začátečníků (jeden pád jsem viděl, ale až na rovině pod kopcem) vcelku slušně. Objíždíme polovinu Stromovky a je veleno:”Do trávy”. Stavíme se do kruhu a o kus dál se nám posmívá pár bikerů. Ne, že bych se divil.

Rozcvička, teď už poněkud zbytečná, je spíše formální. Někteří ji dost prožívají, já už protažený jsem a tak jen doplním pár cviků dle sebe.

Odbočka: rozcvičit se je poměrně důležité. Ale stačí a/někam lehce dojet b/tam se nehnat do něčeho velkého, ale postupně se rozehřát. Nebavím se tu o závodech: přijdu a hned se snažím o výkon. Tam nějaké to rozcvičení na sucho jistě není špatné.

Na nějaké to klečení v trávě už jsem moc starý a tak se vyčleňuji z davu a rozhlížím se, jak se ostatní snaží. Poslední cvik ve dvojicích a jde se bruslit.

Instruktoři si neomylně vybírají nejužší a nejfrekventovanější místo na v celé Stromovce a staví tam účastníky do řady. Pár kuželů v několikametrových rozestupech a základy zatáčení. Při zatáčce předsadit vpřed tu nohu, kam chci zatáčet. Ok. Váhu na vnitřní noze, dozvídám se novinku. Místo dvou družstev všech 35 lidí stojí a čeká, až to každá jednotlivě projede. Stojí a překáží. Rozumně to projíždí dva, tři bruslaři, zbytek je na tom bídně.

Odbočka: z účastníků nikoho neodsuzuji. Každá nějak začínal. K instruktorům se dostanu později.

Proběhne krátký teambulding: řekněte jméno, koníčky, whatever.

Další – jízda pozadu. Oblíbené “buřtíky”, opět nic složitého. Mě baví rychlobruslař v elastiku s osazením 4×100, možná 110. Tohle je nad jeho síly. Instruktoři neopravují ani ty nejděsivější chyby a šmajdání.

Přesun na opačnou stranu Stromovky a další – překročit řadu kuželů, dojet popředu k dalšímu, otočit se a pozadu do cíle. Jedu druhý, předvádím dost jezdeckých chyb a zakolísání dost věruhodně na to, aby se ke mně vrhl instruktor, že mě bude zachraňovat. Zvažuji ukázkový pád, ale možnost rozervaných kalhot mě odrazuje a spokojuji se s dopotácením do cíle.

Chvíli sleduji ostatní, ale pak mě telefonát vytrhuje, loučím se se všemi a plnou rychlostí (he he he) mizím z dosahu.

Co mě pobavilo

Vestičky instruktorů, které měly na zádech přeškrtané snad tři lektorské společnosti, aby skončily u zijuinline.cz (odkaz není schválně).

Poměr cca 20:10 ve prospěch bezhelmičkářů.

Tak různě

Jako demo kurz možná ano. Zadarmo (pro účastníky, nevěřím, že instruktoři to zaplacené neměli) to … no… skoro šlo. Chyb bych našel víc, ale protože nemám chuť dělat zpětnou vazbu zadarmo, zkrátím to, že tuhle inline školu bych nedoporučil.