TiK

Jak se to už v neděli děje, krome zevlování na slalomu je čas i na projížďku Stromovkou a kolem Trojského kanálu.

Bohužel na startu chyběla K, která prohlašovala něco v tom smyslu, že ji bolí nohy, je to z kopce a vůbec se jí nikam nechce. Takže to zbylo na mě a J, který mě už včera vytáhl a dneska dorazil jen s patnáctiminutovým spožděním.

Než J. dorazil, vyslechl jsem si několik dalších verzí na téma kdo s kým jede na Morávku. Pravda, některé verze zavánějí státnicemi z kombinatoriky a jejich pravděpodobnost se blíží k nule, ale je zábavné sledovat, jak se pět lidí není schopno dohodnout.

Ale zpět k vyjížďce. Z Letné do Stromovky nejkratší cestou – tedy přes Letenské náměstí a downhill k Výstavišti. Lidí a psů málo a protože K. zůstala na Letné, byli jsme tam za pár minut.

Kolečko po Stromovce a přes most směr Trója. Tam už bylo lidí víc, ale i tak se dalo nějak vejít. I když jedna cyklistka si najela zatáčku hodně ze široka, z druhé strany mě přimáčkl J. a už jsem jen mohl doufat, že se tam nějak vejdeme.

Vešli jsme se.

Kolem Trojského kanálu byl provoz až – až. Vodáci, bruslaři, pejskaři kolaři. Pro samé -aře nebyl ani vidět asfalt.

Pod mostem Barikádníků otočka a zpět. Mimochodem – minule jsem jel až na Palmovku. Povrch nebyl až tak tragický, ale tragické je rozhodnutí magorátu cestu zhruba metr širokou vybavit uprostřed dělícím pásem z hrbolatých dlažek. Na kole budiž, rozlet na bruslích je omezen na minumum a styl na „koloběžku“. Děs.

Zpět pod Zoo a po překodrcání parkoviště (štěrk, kamení a měsíční krátery – to tam nemohli těch dvacet metrů asfaltu přidat ?) následovala klidná jízda na novém asfaltu po proudu Vltavy. Na bruslích jsem tam ještě nejel, ale kromě protivětru je to velmi příjemné.

Nedojeli jsme až do Podhoří k psímu útulku – zastavili jsme o něco dříve na občerstvení u přívozu. Kofola a jedeme zpět.

Zase parkovište, zase přez most. Za ním mě J. vypekl – už jsem si přibrzďoval, že zatočím k občerstvení, o kterém on předtím básnil a najednou nic – ani se nepodíval a nasadil tempo pryč od limonád.

Za mostem jsme nejeli do Stromovky, ale uhnuli podle průplavu a vraceli se areálem Výstaviště. Následně nezabralo mé přesvědčování o možnosti vyjet zpět na Letnou tramvají a tak jsme si úvodní downhill vyšlápli i nahoru. Nebavilo mě to po deseti metrech…

Pak už jen prokličkovat pár ulicemi a konec. Podle odklikání dle mapy je to necelých třicet kilometrů. Čas nevím, ale s občerstvovacími přestávkami to bylo až až.