TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

Žádná nová trasa

se nekonala. Standardně z Letné k Výstavišti (dneska je to jelo nějak rychlo, dole jsem přes koleje prosvištěl o něco nejistěji než obvykle), Stromovkou dolů, Trója, Hološovice, Palmovka, Křizíkova, Masaryčka.

Odtamtud tramvají (zcela překvapivě jsem nebyl na bruslích vyhozen z prvního (a posledního) vagonu na Flóru.

Na Flóře jsem obhlížel terén  na jednu možnou budoucí akci – a vypadá to slibně. Pak pěšky přes Želivského (kousek před ním jsou zajímavé lavičky – až bude slabý víkendový provoz, budou stát za vyzkoušení) na Strašnickou. Jel jsem v proudu aut a rozhodně jsem nezdržoval. i když si pár řidičů zatroubilo: zřejmě očekávají, že se rozplynu jako obláček páry nebo tak něco. Co přesně si od troubení slibují jsem nezjistil.

Skatepark na Strašnické jsem minul a vydal se směr Nusle. U Bohemky byla spousta policistů a fanoušků fotbalu. Jedni v černém, druzí zeleně pruhovaní, já pruhovaný červeně. Asi to nevypadalo jako barvy konkurenčního klubu a projel jsem bez problémů.

Nusle, po most a na Výtoň. Po nábřeží na Palackého náměstí, kde jsem měl poměrně hovězí nápad: byl jsem slušně utahaný, ale kopeček na Palačáku jsem si šlápnul naplno. Já vůl. Rozdýchával jsem to ještě u Národního divadla.

To mi už ale volal J, že je na Letné. V šest mi telefon nebral, o půl osmé mě začal shánět, kdepak že to jsem. Kvůli němu jsem to zkrátil a od Národního se svezl na Letnou tramvají.

Nakonec dvě kolečka po Letné s J, místo Kofoly toxická malinovka a domů.

Projížďka to nebyla velká, ale byl jsem mimořádně utahaný.