TiK

Času málo, takže jak se zničit ? Osvědčenou trasou z kopce do kopce. I v Praze se dá nastoupat na 20km 500m…

Z Pankráce do centra, Národní divadlo a první Petřín. Od spodní satnice lanovky nahoru pod rozhlednu. Pár úseků je velmi vypečených. Ve dvou třetinách jsem před sebou uviděl dva běžce – ty dojedu, ne?. Ne. Dojel jsem je až nahoře a pogratuloval jim k vítězství v závodě, o kterém nic netušili.

Mimochodem – tohle je i na Králi Šumavy – občas je rychlejší kolo tlačit, než jet na vysoký převod. A oba běžci nebyli začátečníci. Párkrát jsem Petřín běžel a tihle to mělo jako lehký výklus. Mrchy :)

Hned zase dolů na Smíchov a přes Anděl na Mrázovku. Kolem Bertramky je to jen začátek, pak se stoupá ještě dlouho vilkama.

Hned na začátku parku jsem myslel, že mě šálí zrak – dvě důchodkyně venčili osm psů – a pět a tři byli prakticky stejní. Samozřejmě jsem se musel podělit o to, zda mě nešálí zrak a jako odpověď byla otázka, zda jsem nepil a kolik že těch psů vlastně vidim.

Z Mrázovky zase dolů na Radlickou a hned naproti na Děvín. Na Radlické ve svahu proti bance se začalo mohutně stavět – byl les a louka, bude barák jak kráva.

Z Děvína pěknou cestičkou dolů – rozhodně žádné rekordy, ale jelo to pěkně a na konec Prokopského údolí.

Pokud se člověk chce zmasakrovat, dá se pokračovat výjezdem na Baranadov, sjezdem do Chuchle, výjezdem do Radotína na kopec, Kosoř a to celé zpět – kdy se do necelých 50km vejde převýšení asi 1200m.

Ale na to nebyl čas, takže přes vodu a jen se vyškrábat zpět na Pankrác.