15. 8 . 2012-[import z mamil.cz]
byl poslední den, kdy jsem byl na bruslích. Až do dnes. Chci vyzkoušet, jak se bude koleno tvářit na inline brusle, protože mám zálusk na první inline jízdu Prahou po velmi, velmi dlouhé době.
Z kopce jsem si netroufl, takže potupně baťůžek a boty. Ve Stromovce u lavičky jsem nazul brusle – a zázrak – první dva kroky a bylo to tam zpět. Svělé.
Moc jsem to npřeháněl, takže kroužení po okruhu, celkem deset kilometrů za půl hodiny. Koleno se ale lehounce ozvalo – je tam hodně kamínků i prasklin a já mám v bruslích tvrdá kola a žádné ortopedické vložky, na které jsem zvyklé z posledních let. Takže mnoho otřesů šlo rovnou to kolen. S tím se bude muset něco udělat.
Brusle jsem vytáhl ze skříně jak byly, žádná údržba, ani to protříknutí wédéčkem neproběhlo – a jelo to dobře. Vyzkoušel jsem i nějaké kraviny – slalom popředu, pozadu, brzdění a tak a nohy si pamtují. Jen hlava do toho kecá a připomíná opatrnost. Možná až moc, ale to poslední co potřebuju je, rozbít se.
Uvidím, co zítra, až se klouby rozleží, ale zatím bych optimisticky prohlásil, že to nebylo naposledy. Což ale může znamenat nákup nových bruslí a výdaje jak kráva, že…