TiK

Start od Rudolfina, k němu jsem si to dal přes Letnou a Kostelní dolů. Hlava nechtěla, nohy to daly bez problémů.

U Rudolfina odhadem sedmdesát bruslařů, pár známých, většina na. Po osmé úvodní slovo (jezděte jak lidi a nenechte se přejet na silnici) a jede se. Kostky a čekání na jedné straně, na druhé skvělá jízda v partě noční Prahou. To druhé převažuje.

Na Štvanici zavřený chodník a odbočka blátem. Nic moc, ale jde to. Do Revoluční a čekání u Kotvy, s různými více či méně elegantními exhibicemi zúčastněných bruslařů.

Na Příkopech – jede se po chidníku, v cyklopruhu, po silnici – hotová bruslařská lavina. Tady se had bruslařů netrhá, jdou všichni zhruba stejně. Včetně nejmladšího jezdce – tipl bych si osm až deset let, možná méně. Odjela to celé a s menšími problémy, než někteří dospělí.

Václavák a kroužení dokolečka dokola – to se pak opakuje i na Nové scéně. Tak nějak jsme si spodní ovál Václavského náměstí vyhradili pro pár koleček. Přihlížela Městská opicie, které viditelně netušila, co to má za halucinace a překvapivě nechala akci volný průběh.

Po Příkopech na Scénu (ech, mladí znají Národní Divadlo, že se jede na Scénu netuší, kamžeto) a tam je druhé velké kroužení. Skvělá nálada, zabraná piazetta a kolemjdoucí přihlíží tomu mumraji. Většinou s úsměvem.

Kolem Mánesa po nábřeží a už je tu Palackého náměstí. Vjezd do parku a je tu konec. Rozloučení, poděkování a pozvánka na přístě. Pojedu.

Vracím se přes Prahu zpět podobnou trasou, jen k Letné jedu Pařížskou a šlapu schody nahoru.

Domů dojíždím spokojený, moc spokojený.

Tak příště.