TiK

Orientační závod. I když – spíš než závod společenská událost. Vyhrává každý, kdo se zúčastní – a vyhrává odpoledne v Praze na místech, o kterých ani netušil.

Na startu (či při registraci) se fasuje mapa s body, které je třeba navštívit a označit v kartě kontrol. Plus druhý papír plný otázek (jak se jmenuje rybníček, číslo nejbližší lampy, koho mají ve znaku…).

Rozsah byl od Tróji do Košíř – takže kolo. Přes Stromovku je to pohoda, v Botanické zahradě se šklebili, ale nakonec mě i s kolem pustili (a já se choval moc slušně a tlačil), Trojský zámeček taktéž.

Odtamtud směr Střešovice – takže Jugoslávských partyzánů, Kulaťák a nahoru Střešovickou. A jéjé – jedne kontrola tam je na místě až po obědě, takže tam pojedu ještě podruhé. Odtamtud to Břevnova ke klášteru. U Vojtěšky zase pěšky, mniši to nemají rádi. A hned do kopce na Větrník (jediné místo, které jsem neznal a hledal).

Pokračování do Košíř – sjezd Motolem a už se šlape nahoru k rozhledně. Místo plánovaného dojezdu Národní divalo / Novoměstské radnice zpět do Střešovic. Kopec přes Strahov není tak úplně nejzábavnější, co jsem kdy zažil, ale jet se dá, samozřejmě.

Ze Střešovic si to dávám na Pohořelec a kolem Hradu Nerudovkou dolů. Jo, přední brzda je vydřená na kov, destičky budou nutné.

Národní Divadlo chytám ve chvíli, kdy je čas na odpolední představení – jedním vchodem chodí svátečne upravní lidé, druhým zpocení turisté.

Konec na Novoměstské radnici. Moc příjemné odpoledne, během kterého jsem najel skoro 40 km jen po Praze.