TiK

Já na Pankráci, běh ve Stromovce. Takže na kole tam. A rozhodně ne nejkratší cestou – 22 km jen to hvízdne. Bez nějakého vzrušení nebo tak.

Běh – startovní balíček na mě nevyšel – a prý jich bylo 3500. Takže asi tolik lidí. Na start jsem doklusal tak akorát a zařadil jsem se kamsi ke konci. Už minule jsem si říkal, že je to chyba – chrti vyrazí dopředu a za nimi bude místo, takhle se musím probojovávat odyadu přes mraky pomalejších. A to s tempem 8 minut na kilometr, pěkně prosím. Ještě pozoruju, že i pět kilometrů je pro mnoho lidí limit – obecně kolem čtvrtého začínám předbíhat čím dál víc lidí. A to běhám pomalu a Světlušku jsem bral jako lehoučký výklus.

Po startu se nezadařilo organizátorům -dav se nasměroval jinam a už nešel zastavit. Takže trasy padly a na původním dělení 2/5 km vládl chaos. Podle vyslechnutých komentářů se spousta běžců dokáýe ztratit i ve Stromovce.

V klidu jsem zahnul – více méně stále v davu a hurá kolem louky k Říčce. Tam se peloton běžců ukázal v celé délce. Vlastně ne – běžců bylo daleko víc, ale zde byl největší rozhled. Ano, peloton se táhl od nevidím do nevidím plus kus dál.

Doklusal jsem do cíle a plynule navázel přeběhem Stromovky. Protože zkrácená trasa měla odhadem 3-4km, dal jsem si ještě jeden okruh a ukončil to na klidných 8km celkově.

Pak nasednout na kolo a oklikou přes Palmovku a KArlín (a Nusle a Jezerku :) domů.

Jen při průjezdu Prahou jsem si živě představoval tu svini, co sedí v dohledovém centru, sleduje mou jízdu na kole a schválně mi přepíná semafory na červenou před nosem. Tolik jich, to nemohla být náhoda.