TiK

Co jsem si včera zkusil na nečisto, dnes bylo poklusem. Nevěděl jsem, co mě bude či nebude bolet, takže cíl byl postupný: troja, když to půjde Roztoky, když to půjde Řež, když to půjde Kralupy. 25 km.

Krátká verze: šlo to. Vybíhal jsem v parnu, kdy se meteorologové trumfovali varováními před bouřkami, kroupami a kdovíčím, 30+C ve stínu, lilo ze mě…

Celou cestu byl výrazně menší provoz než včera – kolařů i bruslařů pomálu. Noha překvapivě nebolela a do Roztok jsem přiběhl v pohodě. Cíleně pomalu, ale v pohodě.

Pokračování do Řeže bylo jasné. Včetně dvou občerstvovaček – dnes jsem vypil vše, co kolem trasy teklo.

V Řeži jsem měl lehké pochybnosti, ale 11 km nevypadalo tak zle. Jako ne že bych nebyl přehnaný optimista, týden předtím jsem neběhal…

Nakonec mi optimismus vydržel do dvacátého kilometru. Tam jednak začalo bouřit (hromy nad hlavou, vich, ale jinak nic), jednak hlava odmítala dál. Nohy bolely, ale v mezích normy, dýchat šlo nosem a bez problémů, ale hlavě se nechtělo. Nakonec jsem to nějak překonal a dolezl na vlak.

V něm jsem si, abych měl lepší výhled, sedl do prvního patra – a po půl hodině na výstupu bylo sakra těžké ty schůdky sejít… Stejně jako poslední cca dva kilometry od vlaku domů.

Čas je tragický – jednak jsem záměrně běžel pomalu, jednak všechno to občerstvování… nejdelší kilometr jsem měl za 14 minut :)

Ale bylo to pěkné a doufám, že jsem to zas moc nepřestřelil a běhání bude pokračovat.