TiK

Poslední běhy po podobné trasy mě už nějak neuspokojovaly, takže jinam. Michelskou dolů, na Bohdalec, dolů do Edenu, Želivského, Nákladové nádraží Žižkov, Krejcárek a pod Vítkovem na Hlavák.

TO je to stručné.

Méně stručné je to, že padala lehká mlha a namrzalo to. Třeba v Michelské: vbehnu na ostrůvek se semafory a on je pokrytý ledem. Začínám zrychlovat – nic moc jiného se nedá dělat. Blik – semafory předemnou přepnou na červenou. Mám tak tři metry na nějakou reakci.

Takhleto nevyzní, ale v zásadě to bylo veselé.

Dál mi v paměti utkvěl úsek z Krejcárku do tunelu pod Vítkovem. Krásně namrzlo, odrazit se moc nešlo, tudíž hledat méně lesklé části silnice a kličkovat mezi nimi, jako postřelený zajíc.

Naopak od tunelu na Hlavák to bylo dobré a vzhledem k mírnému, ale znatelnému sklonu tam půjdu poškádlit čas na kilometr.

Celou cestu jsem bežel zcela novou trasu, mezi domy po ulicích. Pořád bylo na co se dívat, pořád se kolem něco dělo. A ejhle, ono to byla čtrnáctka, které mi naprosto skvěle uběhla a ke konci jsem ještě bez problémů zrychloval.

Jen budu muset závidět těm, kterým stačí pět km na proběhnutí – zvětšuje se mi akční rádius a pokud se cesty nemají moc často opakovat, budu mít za chvíli Prahu proběhnutou skrz naskrz.