TiK

Začnu tím jepříjemnějším: osobák na půlmaraton o pět minut dolů. To je moc pěkné. S tím se svezly i další: dvacítka pod dvě hodiny se mi taky moc líbí. Patnáct kilometrů a deset mil to vzalo tak nějak s tím – tyhle trasy specificky neběhám, takže to jde ruku v ruce s půlmaratonem.

Další věc, co se mi libí je, že jen tři kilometry mám nad šest minut – všechny kopce na mosty – oboje Lahovice a Baranďák. Jinak všechno k 5:45.

Trasa byla vlastně standardní. jeremenkova dolů (bez rozklusu, je to z kopce a od té doby, co běhám rychle je pod šest legrace, že ?), pobřeží k Lahovicím, přes mosty a na Smíchov. Jen kvůli dopravě zpět přes Baranďák a s tím pak souvisí běh až před Podolský bazén – jinak by to bylo za jen dvacet.

Prvních deset se běželo hodně v pohodě. Jasně, dejchám víc nahlas, rozhodně to nedám se zavřenou pusou, ale za osobákem na desítku jsem zaostal o čtyři minuty. Což je fajn.

Od osmnáctého to už ale bylo horší. Nohám se nechtělo, hlavě také ne, gel jsem měl o osm km dřív… Ale šlo to překonat a dost optimismu dodal i pohled na hodinky – měl jsem pocit, že to nejde a přitom tempo zůstávalo vcelku stejné.

Dlouho jsem pomýšlel na půlmaraton pod dvě hodiny – ale když jsem to ke konci z hlavy propočítával (síla je, poslední čtyři výrazně zrychlit, s ušetřeným časem by to šlo), zrychlení o minutu na kilometr bylo moc. Přístě to bude, pokud okolnosti dají, chtít někde od dvanáctého ubírat 20-30 vteřin na kilometr a mohl bych se pod dvě vejít. Takhle mi ten poslední kilometr přečnívá :)

A jo, mám z toho radost a jdu editovat hroší výkony!