TiK

aneb několik rad od Hrocha.

Začít. V zásadě to nejhorší. Je zima, tma a nechce se. Donutit se vyrazit je to nejhorší. Pomáhá pevná vůle a neznechutit si to první dny.

Teda jak ? Pokud se vůbec či minimálně hýbete, tak chůze. Rychlá chůze, alespoň půl hodiny v kuse. Dobrý mezikrok je nordic walking – s hůlkami to začíná připomínat sport, ale pořád je to chůze.

Takže řekněme půl hodinky pohybu v kuse. Druhý den pauza a jedeme znova. Týden, čtrnáct dní. Jo, říkal jsem, že je to běh na dlouhou trať.

Hodně pomáhá kudy: není nutné jen kroužit po parku, ale ve spolupráci s mapami najít nějakou cestu v zeleni, mimo ulice. Nebo naopak centrem. Mě se osvědčilo někam dojed mhd a vracet se zpět domů. (protip: nečekáte v propoceném na mhd, nesmrdite a neprochladnete).

Co na sebe ?

Cokoliv sportovního. Staré tepláky, lehkou bundu, nějaké rozumné boty. Rozhodně není nutné nakoupit značkové a podle posledních recenzí. Pokud musíte pořizovat nové, Crivit jako Lídl značka je pro začátek dostatečná. (Protip: funkční triko odvádějící vlhkost a elasťáky, kde se nedřou stehna, jsou výrazným benefitem)

Boty. Vykašlete se na všechny ty gely a tlumení POD PATOU. Při chůzi to ničemu nepomůže, při běhu je to špatně a naučte se zkrátit krok – víc bude dál.

Radí se oblékat, jako by bylo venku o 10C víc. Tedy experimentujte, co bude vyhovovat. Opět upozorním na plánování trasy – pokud počítáte, že po běhu někde budete stát, už to chce batoh, bundu i triko na převlečení. (protip: jestli se nepotíte, máte vyhráno. Nebo to flákáte).

Takže máte nějaké oblečené, boty a vyhlédnutou trasu. Chůze je v pohodě, jde se běhat. Nejdůležitější: POMALU! Začínáte, tělo netuší, která bije, srdce také ne a najednou zátěž. Ufff.

Prvních pár desítek metrů se rozejděte do rychlé chůze a pak plynule přejděte do běhu – ne o moc rychlejšího. (protip: pokud nezvládáte dýchat nosem, zpomalte). K běhu samotnému – doporučuji krátké kroky a dopadat na přední část chodidla, hned za prsty. Tam je první dotyk, ale pak se položí celá noha i s patou! Žádné „po špičkách“. (Protip: běh jen po špičkách je skvělý pro zánět achilovky a dlouhodobé léčení). Pokud stále dopadáte první na patu, zkraťte krok ještě víc a pamatujte, že dopadáte na nohu POD TĚLEM! Ne před, ne za, ale pod tělem.

Ruce pokrčené v pravém uhlu, pohybují se vedle těla – žádní máchaní před hrudníkem.

Tělo je buď vzpřímené nebo lehounce předkloněné.

Nějakou dobu to chce na to myslet, ale časem se to zautomatizuje a lepší se zlozvyky nezačínat ihned.(Protip: pokud budete na Youtube hledat spravný běh, hledejte keňské maratonce. Ti mají nejlepší styl běhu).

Takže máme v čem, kde a jak a kudy běhat. Čěká vás 20-30 minut pomalého běhu. Minut, ne kilometrů). Neřešte nic a nikoho dalšího – co má na sobě, že vás předběhl, že… (Protip: Buď vidí a ví, že potkal začínajícího kolegu, nebo je to namyšlený blbec). Takže uplynula půl hodina, leje z vás pot (dobře), nemůžete popadnout dech (špatně, zpomalit!) a šup do sprchy. Jasně, svaly asi budou protestovat, ale důležité nepřepínat, dát si den pauzu a pak vyrazit znovu. (protip: pokud chcete sáhnout po lécích na bolest, je to špatně a vraťte se k chůzi).

Co s sebou ? Důležité: papírové kapesníčky. Třeba máte kliku, ale třeba se vás proslavený běžecký průjem bude držet jako… košile. Nemá to každý, ale je to rozšířené. Časem si zvyknete zapadnout kamkoliv, protože se staženými půlkami se běhat nedá. (protip: toitoiky v parku, benzínové pumpy…). Jinak na běhu do hodiny nejsou třeba gely ani láhev na hydratování. Napijte se půl hodiny před výběhem, chvíli před ním něco zakousněte. Časem zjistíte, po čem je to dobré a co je koule v břiše. Dál není špatný mobil, nějaké peníze a kartička pojištění. Teď v zimě se do dá strčit do kapes bundy, v létě budete řešit, kam to strčit, když nechcete tahat nic nadbytečného.

Přínos není v jednorázovém výkonu, ale v pravidelnosti.

Průběžně se také učíte vnímat svoje tělo – kdy to zabolelo, proč asi a jak poznám, že jsem přecenil síly (protip: jak slyšíte tep v uších, je to moc moc špatně).

Tak, a s tímhle vydržíte do února. Dál bych neřešil přípravu na závody či časy – na to máte ještě času dost. Začněte přidávat 5-10 minut k běhům a sledujte, jak to jde. Samozřejmě nějaké testy „dám si deset km a uvidíme“ zkusí každý – ale nezapomeňte – je to v první řadě pro vás a pro radost. Nejde o to se zničit, ale postupem času se zlepšit.

Co vás ještě potká ? Budete zakopávat. Budou vás zdravit kolemběžící – mávnětě jim taky, klidně první. Stačí mávnout rukou, někdy na to „ahoj“ není síla. Průběžně budete hledat články o běhu a videa, s velkou pravděpodobností se nadchnete pro něco, co se ukáže jako kolosální blbost (vybavení, styl…) a budete se z toho do podzima dostávat. Budet řešit, jestli sami nebo s partou (protip: na začátku raději sami. Ve skupině je vždy někdo lepší a chcete s ním držet tempo)

A určitě si zkuste nějaké zážitkové závody. Garantuji, že nebudete poslední (protip: poslední většinou jdou matky s kočárky).

Každá z předchozích vět by vydala na samostatný článek a hádku v diskuzi pod ním. Vezměte to jako tip k rozhodnutí, „že to zkusíte“. A třeba vás to chytne.