TiK

V půjčovně byl sympatický pár na skákací boty. Velmi šikovní, milí… počítal jsem, že jim na konci dám nějakou slevu. Prostě jen tak – aby byli spokojení a přišlo znova. A ještě se mi to potvrdilo, když kluk nadhodil, že by to chtěl jako firemní akci.

Na té se dá lehce přirazit, takže tihle dostanou soukromě slevu a všichni budou spokojení.

Ale když došlo na placení (vydrželi hodinu – to je dost a dost jak finančně, tak fyzicky), R se motal kolem. A protože já jsem tam někdy na záskok a on pan šéf (a ještě mi koukal při psaní účtu pod ruku), nadhodil jsem možnost slevy.

“Jo, časy jsou zlé, sleva nebude”. Lup ho.

Takže jsem to napočítal všechno.

O chvíli později už dojednávali firemní akci. Můj pohled je jednoduchý: je to na klíč, s dovozem, zaškolením – takže mám plus minus nějaké ceny, do kterých se potřebuju vejít. A pak svůj čas. Takže mám připravené jednu dvě nabídky, tak o 20% nadsazené. Nabídnu, případně pět až deset procent slevím a hotovo. Všichni jsou spokojení.

Ale to by nebyl R. Začal tam vypočítávat: “Zaškolení je tolik a tolik, to dáme za půlku…” a jel. Netuším, k čemu se dostal – ale jednak to nepůsobilo dobře a jednak asi skončil pod cenou.

To je skoro stejný byznys

jako Po topoly, kde v sobotu odpoledne za krásného počasí dokáží tohle: