TiK

Po opravě bruslí a zkratce přes Žižkov jsem (včas !) dorazil do Podolí na Hepu.

Zpočátku měli organizátoři převahu, ale jak se blížil čas odjezdu, poměr se převážil ve prospěch jízdychtivých bruslařů.

Všichni s obavami sledovali olovněné (čí spíše až černé) nebe a polovina lidí měla na mobilu otevřené blesky.com.

Pár kapek spadlo, ale “dalos se to” a tak nic nebránilo vyjet. První studená sprcha (skoro doslovně) přišla po pár stech metrech – mokro. Nějaký mrak si vybral půlkilometrový úsek a vypršel se tam. Louže, mokro, hnus. Tedy – hlavně pro ložiska. Já si to v loužích docela užil :)

Na úkor o něco kluzčího povrchu s jelo pomalu, moooc pomalu. A jako bonus při přejíždění kolejí (ukažte mi v Praze silnici, kde po pár metrech nejsou buď dlažební kostky nebo koleje) organizátoři stojící a navigující dav přesně v místech, které bych se nebál označit jako “únikové zóny”. Chtěl jsem (a potřeboval jsem) tak půl metru prostoru, ale tam stál organizátor. Takže jsem si vyhradil levý pruh silnici a hned se dočkal napomenutí, že tam ne. Grrr.

Za chvíli bylo opět sucho a než jsme se vraceli zpět, uschla silnici komplet.

Rádio City (či kýho čerta) jsem moc neposlouchal – sluchátka to jistily a tak o hudbě moc neporeferuju.

A přestože to bylo příjemné, je to už takové klidné, rutinní, nevzrušivé… Ale Ditě tam nebudu dělat bordel.

Počkáme na příští týden a Aegon – tam je to jedno.