TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

Cyklosvítání 2023

Rok se s rokem sešel, objevil se covid a tase zmizel a najednou jsem si, spíše čirou náhodou, všiml, že v inboxu je mail od Šimona a že zase Cyklosvítání.

Malá vsuvka co to je: orientační závod na kole po Praze. Se startem o půl páté ráno. No a úvod… prolíná se to se společenskou událostí, kdy sice jsou pravidla, kontroly a měření času, na druhou stranu se to nikdy příliš neprožívalo.

Na startu každý dostane mapu s úkoly a dál je to na něm – pořadí, plnění, zda pojede sám nebo ne – jak si to kdo udělá, tak to má.

IMG_20230618_082449 IMG_20230618_082452IMG_20230618_082455

Zpět k letošku. Mailem jsem potvrdil, málem nezaplatil startovné a nakonec o půl čtvrté v neděli vstal, abych před čtvrtou uháněl Prahou na kole s tím, že opravdu není důležité zvítězit, ale zúčastnit se a jsem byl jsem přesvědčený, že to moje bolavé koleno nedá přes dvacet kilometrů. Což je taky asi hodnota mého letošního nájezdu na kole.

Chvilku po čtvrté přijíždím k Národnímu divadlu (ne, slovo “piazzeta” se na stará kolena učit nehodlám) a už je tam tak osm cyklistů a Šimon Caban jako hlavní organizátor. Tak, od pohledu tuší, že jsme se někde viděli (mám za sebou čtyři ročníky a bohužel se mě lidi hodně pamatují, ne jako já je) a vítáme se. Někteří jsou bližší známí, někteří ne, máme i dva nováčky.

Po posledním ročníku, kdy bylo snad osmdesát lidí (a byla to nepříjemná masovka plná chrtů a vychloubání, kdo je lepší) letos startujeme zhruba ve třinácti lidech. Mohlo by být víc, ale zase budu v první dvacítce, že ano.

IMG_20230618_082505IMG_20230618_082501

Šimon rozdává mapu a nám se rozplývají sny o poklidném průjezdu centrem, křivolakými uličkami a výhledy na Karlův most.

Mapa nás žene přes Karlín, Ohradu do Vysočan a Hloubětína. První facepalm: až doma řeknu, ze jsem vstával ve tři abych mohl jet do Hloubětína, objednají mě k psychiatrovi.

První úkol je však milosrdně na Malostranské a po bližším studiu mapy se jako obchodní cestující znamenám šipky a hledám nepovinné chytáky, abych se pak nemusel vracet přes půl Prahy zpět.

Společná fotka, motivační proslov a frčíme. Jo, hele, fotka – z kolegů – závodníků nikoho neznám, ale jeden je strašně podobnej Arnovi od teorroristů 30 pro Prahu a druhej ex-primátorovi Hřibovi. Nevím, jestli to jsou oni, ale asi spíš ne. Protože pokud ano, byla to hodně promarněná příležitost kdesi ve vysočanských brownfieldech a opuštěných fabrikách.

Dost snění, frčíme. Od Národního na Malostranskou je to kousek, takže se tam obratem všichni potkáváme. První otázka: ve které ruce drží na znaku Prahy meč? Jistě, v pravé, ale čekám nějaký chyták a tak se raději jedu podívat. Ve skupině následuje vzrušení diskuze, kdy levá a pravá je zastoupena rovnoměrně. Facepalm číslo dvě.

Další úkol je v parčíku na Malostranské najít model stavby a u něj v reálu něco vyfotit. Jo, změna, letos se i fotilo. Nápověda “Olšanské ulice” v kombinaci  s tím, že vím, co je tam za modýlky je jasná a vím, že se pojedu podívat na Telefonní ústřednu, dokud ještě stojí.

Cestou míjím pár kontrol – Hlavní nádraží a podchod na Žižkov, sloupky zábradlí nad divadlem Ponec či co kdo má v ruce na mozaice v Koněvově. (poznámka do budoucna – teď ji čerstvě přejmenovávaní na nějakou Hagridovu nebo tak něco).

Mířím na Židovské pece a docela žasnu, co už se kolem Nákladového nádraží Žižkov stihlo postavit – skoro to až nepoznávám. Jo, co jsem teď nuceně přestal běhat/jezdit na kole, tak mi toho nějak moc utíká.

Zpět přes Krejcárek dolů do Karlína, skrze různé modernosti, co na Rohanském nábřeží rostou. Místní sekuriťák i jeho yorkšír mají pochopení a průjezd na kole je v klidu. Trochu mate jedna socha, která při přiblížení vydá zvuk, snad na odstrašení vetřelců, což  překvapí.

Dál to točím k Rokytce – ač no na začátku nevypadalo, úkoly jsou docela rozumně řazeny a když se vyrazí správným směrem, je jeden za druhým. Na druhou stranu to zamezuje bloudění, nalézání zkratek a taktizování. Cestou míjím kontrolu “napište, co je namalováno na viaduktu, nebo aspoˇ%n jakou je to barvou”. Jak co to je? To nikdo nepozná? Na místě:”je to Budha, Brahma, Šiva nebo možná čajová konvička. A je to stříbrné, pokud to není bíle”. Aha.

Okruhem se dostávám do Vysočan – a šup do areálu Kolbenky. Mimochodem – přes nizoučký počet startujících stále někoho potkávám a vlastně na kontrole jsem sám spíš výjimečně. S tím, že se řekne ahoj, třeba se chvíli hledá spolu a pak se zase všichni rozprchnou svými směry.

Já se tam rozprchnul do slepé uličky na stavbu s hlídačem a pitbulem, ale s trochou humoru jsem to otočil a bez hryznutí odjel.

O kousek dál hledám “malou smaltovanou tabulku”. Nacházím dvě s čísly “2” a “3”. V cíli se pak dozvídám, že jsem měl najít číslo “5”. Co člověk  nenajede, to musí  uhádat.

Tam se zasekávám na “najděte reznoucí avii, jakou má barvu”. Hm, auto v dohledu žádné, cesta taky ne, hele, tady, ale to není Avie… no, snad čtvrt hodiny jsem tam šaškoval.

IMG_20230618_063044IMG_20230618_052643

A už se točí do Hlubočep (“Kolik králíků sedí na schodech…?!)  do největšího wtf ročníku – cestička mezi vzrostlými kopřivami odnikud nikam, občas kláda nebo aspoň pařízek. Jo, prej to šlo vzít z druhé strany, akorát že to jaksi nebylo ve směru, odkud všichni projeli. Ruce mě pálily ještě druhý den.

A už poslední kopec na Třešňovce. A že stál za to. Na vrchu se vyfotit u stromu a sjezd dolů Spojovací a K Žižkovu do cíle.

Tady se nás sešla většina a bojovalo se o každou vteřinu. O to víc pobavilo, když všichni zastavili na červenou, zatímco já zaprasil protisměrem a do cíle jim nadělil dvě minuty. Závod, jasny!

V cíli gratulace, odevzdání map k vyhodnocení (to už jsem jel domů, kolikátý jsem byl je mi fakt jedno), nějaké občerstvení, co kdo má…

Rozloučení, pozdrav že “za rok” a z Harfy jedu k domovu dospat.  V nohách mám celkově 50km a na kole sedím od čtyř do devíti, bolí mě celej člověk. Koleno překvapivě ani moc  ne.

Dobré to bylo, takže pokračovaní snad za rok.

Vlastně je to smutné

Když nevíš, kdy skončit a dopadne to takhle: Mistrovství České republiky

Stalin

WP_20160827_14_31_20_Panorama

Vzpomínky starých zbrojnošů

vžda pobaví, když „ti mladí“ navrhují s domnělou nadsázkou něco, co se kdysi jezdilo zcela standardně a vlastně to nikomu ani nezvyšovalo tep…

Capture

K2 2016

Za mě vcelku dobré – tedy, rám na 4×80 kola by to chtělo.

Na druhou stranu – pořád jsou to fatty pro (i když dobré)ú a nějakou inovaci nevidět.

http://en-cz.k2skates.com/inline-skates/front-street?platform=hootsuite

 

 

Noční inline jízda Prahou

21. dubna. Zatím to vypadá na tradiční bruslařskou hurá akci, ale mohu se mýlit. Podrobnosti snad někdy nějaké budou. Tedy – dřív, než jednadvacátého dubna.

https://www.facebook.com/events/593395770815890/?active_tab=postshttps://www.facebook.com/events/593395770815890/?active_tab=post

Organizovat akce pro bruslaře

Mnohokrát jsem si tu stěžoval, že organizovat cokoliv pro bruslaře je ztráta času a peněz. Ovšem tenhle člověk to vzal ve velkém stylu. Jó, Winterclash…

http://gogetfunding.com/winterclash-is-dead-i-want-my-life-back/

PFFfff2016

Letná

2016-01-01-2608 2016-01-01-2659 2016-01-01-2560

Jen si sem odložím

w2

w1

Dárky

12366364_1022967021059301_4916953654618918032_n

Stránka 1 z 8412345102030Poslední »