TiK

I když jsem se primárně odstěhoval na jiné stránky, občas sem něco přihodím.

Prvním úlovkem je další foto na téma „Z Pražských cyklostezek aneb používáme selský rozum“

kdy se letenské osazenstvo předhání v odhodlání zajet si 20. 6. maraton ve Stromovce. Zcela předvídatelně se začínají objevovat výmluvy “nemám správné brusle”, “bude horko” či další podobné. Jak neočekávané. Dokonce R navrhoval P, že mu brusle dá za nákupní cenu s možností splácet v XX měsíčních splátkách.

A jak se tak dívám na stránky závodu, trasa závodu se moc nevydařila. Ne že by nevylo ve Stromovce hezky, ale ve velkém okruhu jsou třikrát kostky – a to hodně vypečené a nepříjemné.

aneb proč používat rozum:

a bylo to tak akorát.

Trasa Stromovka – Troja – Holešovice – Karlín – Masarykovo nádraží, dál tramvají na Želivského, z ní už už pak na bruslích přes Strašnice – Náměstí bří Synků – Nusle – Národní divadlo, tramvají ke Hradu a zpět na Letnou. To celé prokládáno zastávkami na nových i starých místech k ježdění.

Ve Stromovce stavbaři finišují. Dokonce i nově vyasfaltovali. V TV se sice zmiňovali, že se jedná o cesty pro bruslaře, ale v praxi je na všech přístupových bodech k novému asfaltu zákaz bruslení. Plus nová asfalt je místy lehce rozbitý odsunem těžké techniky.

V Tróji dřevěné lavičky (zase bez vosku, ale zato s provozem aut směřujících k vodáckému centru), schovaný a nově objevený pomník u Mostu barikádníků. O kousek dál je první velké zábradlí, které jsem kdy sjel…

Zbytek cesty jsem se sice nikde nezastavoval, ale pokud se něco objevilo, zkusil jsem tam poslat nějaký trik rovnou z jízdy. A většinou se dařilo. Uvažoval jsem i o návštěvě strašnického skateparku, ale z dálky jsem tam viděl mnoho lidí a v návalu se jezdí špatně…

Na Letnou jsem přijel ještě funkční, ale domů jsem dojel z posledních sil. Ani to nebylo tak dlouhé (cca 30km), ale bylo toho dost.

a to mám dojem, že zde jsou ti zdatnější bruslaři na jízdě.

Sice pro „jiná“ kolečka, ale inspirace je tam dost. (Prahu 6 mám projetou už dávno :)

Stále stejná neatraktivní trasa, organizátoři, kteří mají víc problémů sami se sebou na bruslích než s organizací.

Od rána to vypadalo na vodu shora zdola a ještě pár hodin před plánovaným startem jízdy pršelo. A mělo mě to varovat.

Nakonec jsem neodolal, brusle přihodil do batohu a vyrazil. Už od Karláku  jsem potkával kolegy bruslaře –a všichni poctivě brusle na batohu. Na místě byla silná přesila organizátorů: policijé, sanitky, hostesky rozdávající různé kraviny a tak.

Postupně se ale Palačák začal plnit a poměr bruslaři organizátoři se ustálil na jedna ku jedné. Později se dostal i na dva ku jedné ve prospěch veřejnosti.

Jo, veřejnost. Taková přehlídka chyb bruslení a jiných obskurností se jinde nevidí. Šmajdání, nezvládnutí základních technik či slepota a padoucnice se hned tak nevidí.

Ale to už se mikrofonu chopil chytrý chlapík a uvedl Martinu Bráblíkovou. Ta pronesla několik vět podobných tomuto slohovému cvičení a začala rozdávat autogramy.

Souběžně vystoupil T, který předvedl svůj obvyklý standard tance na bruslích. S P jsme mu dělali atmosféru – lidi se nechali strhnout k potlesku a T byl ve sedmém nebi. Pak nastoupil pan V – geek like vzhled, koukající modré slipy included. Předvedl něco žonglování a všichni mu zatleskali. Jestli to bylo povzbuzeno planou nadějí, že když se mu zatleská, tak odejde, očekávání selhalo. Nakonec toho nechal sám od sebe a mohlo se na start.

Z Palackého náměstí přes most do Zborovské. Hned na začátku koleje tramvají uprostřed křižovatky, do Zborovské sjezd. Halasně ohlášená událost a to, že Sáblíková povede závod vzal za své v půlce mostu (tak 200 metrů). Sáblíková zajel na kraj, zamávala a dál nejela. Jak rozumné řešení.

Dav nějak překlopýtal koleje a už se musel psychicky připravit na sjezd do Zborovské. On to není sjezd – na to by byl potřeba svah. Toho tu byl kritický nedosatek. Přesto jsem zahlédl pár pádů a první genialitu pořadatelů. Ve chvíli, kdy se dav začal z kopce rozjíždět, nezrychlili a naopak upozorňovali všechny, kterým to jelo rychleji, aby nepředjížděli multimediální vodící vůz. Po pár vteřinách toto upozornění brali v potaz jen ti nejbojácnější a naopak většina  počkala na pořadatele tam, kde jim brusle na rovině sami zastavily.

To pořadatele zneklidnilo a tak zvolnili tempo. Na zhruba rychlost chůze, možná o něco méně. Ale my jsme nešli pěšky, my jsme jeli na bruslích…

To pár bruslařů (trekaři, já a ještě pár) znechutilo a tak jsme to brali různě: po chodnících, před pořadateli, před policií a snažili jsme se v tom najít aspoň nějakou zábavu. Moc se nedařilo. Občas jsem počkal na peloton a projel se  ním. Spíše skrze něj.

Dojelo se zpět na Palackého náměstí a otočilo se směr Podolí. Slovo dalo slovo a policejní vůz zrychlil – a my s ním. Pořadatele to z klidu nevyvedlo a dál jeli pomaloučku. Ty by snad nezrychlili ani kdyby padali volným pádem.

Takže jsme krouživým pohybem kolem davu zvolna postupovali určenou trasou. Nuda, nuda, šeď, šeď.

Obrátka v Podolí u bazénu a zpět.

O kousek dál jsem to vzdal: uklidil jsem se na chodník a do protisměru, šlápl do toho a zmizel směr Palackého náměstí s tím, že tam na ně počkám. Nevím, jak k tomu došlo- celou cestu jsem ho neviděl, ale T dojel předemnou. Já tedy druhý a třetí byl jeden Rus – styl hrozný, ale jelo mu to rychle. Pak zbytek trekařů, pak dlouho nic a pak oficiální dav.

Po proslovu zaexhiboval ještě pan V a to byl konec. Já si dal ještě street přes Letnou domů.

Strašnický skatepark je opraven, rozšířen a doplněn o mnoho dalších sportovišť a dětských hřišť.

A třeba i vodní svět s hračkami pro děti.