TiK

druhý telefon. Pád, kterých mám za odpoledne deset a najednou to vypadalo na prasklý displej (2000 Kč). Ale druhý den jsem si všiml, že je to spíše jen prasklý kryt (500Kč), takže o něco příjemnější.

Jsem rád, když tuhle výšku dám jen rovně… ale tohle vide je moc pěkné.

Via Pooh

Zatím z ni jsou jenom hotové tu kousek a tam kousek. Ale zeptejme se Béma, ručil hlavou, za to že bude hotová včas

Kolečko se polámalo. Vlastně ne kolečko, ale bota. Vytržená pata. Reklamace. S tím, že tyhle brusle už možná nejsou…

Ne zcela překvapivé zjištění. Díky více času strávenému na bruslích se jízda pomalu ale jistě zlepšuje. Topsidy tam padají na jistotu a inside miszou je na čím dál vyšších hranách.

Jen kvůli horku stačí hodina, dvě a jsem utahaný jako malé kotě (pokud by koťata jezdila na bruslích, přirozeně).

A po pravidelné jízdě se do toho přimotal J. že se chce projet. Takže jsme chvíli brousili rovinku na Letné tam a zpět. Na jednom konci se placatila jakási další škola bruslení: učili se hromadu kravin. Třeba brzdit tak, že jedou jednou nohou v trávě. Což namůže napadnout nikoho soudného kvůli přílišnému rozdílu povrchů. Nikoho, kromě učitelky bruslení. Bože, a oni ji za to i snad platí…

Odbočka: když najedou jen jednou nohou do trávy (kde nevím, co mě čeká), vzroste odpor jízdy – ale jen na jedné noze. Což pravděpodobně povede k otočce kolem více zbrzděné nohy a pádu na záda. V tom lepším případě.

Plus nevysvětlení (či nepochopení) pravidel pro pohyb mezi dalšími bruslaři – jezdili si na kusu jinak frekventované stezky dokolečka. Samozřejmě bez jakéhokoliv náznaku sledování okolí. Ohrožovali sebe, mě, všechny.

Opět: jak poznat kvalitní školu bruslení ? A proč za výuku vlastně platit ? Otázky, samé otázky.

Mimochodem: utrhl jsem obouvací pásek na brusli a grindplate se rozpadl na atomy. Ale počítal jsem s tím a měl jsem s sebou náhradní.