Budou se tu přepisovat tabulky: teď na rychlost (ehm), alebrž ve Stromovce na okruhu. V plánu byla pětka a protože běhám zhruba stejně rychle, tak se s tím svezou i ty kratší: 1 a 2 míle. Na kilát to bylo moc pomalé (tedy, proti rekordu na 1km o cca 20 vteřin).
No a dařilo se. Pětka pod půl hodiny (28:09) je po mě dost velký uspěch (hroch, zdůrazňuju to pořád). Zlepšeno skoro o minutu a půl.
a šupem domů
když už to koleno šetřím, tak proč si nejít i zaběhat ?
Nevýhoda byl opečený buřt a půl chvíli před startem. Původně jsem chtěl dát deset, po prvních metrech jsem se cítil tak na tři a nakonec jsem ukecal sám sebe na osm s tempz uprestřed.
A mám moc radost – teprve nedávno jsem zjistit, že můj PR na kilometr, hroších 4:40 je nesmysl – gps měřila delší cestu, než jsem uběhl. Takže fejk.
No a dnes na 1km segmentu ve Stromovce 4:47. Fakt velké radost. Bohužel na druhá pokus při dalším okruhu nedošlo – taková blbost, jako rozepínající se pásek na kalhotách a s nimi v hrsti se běžet nedá.
a samozřejmě tam dojet.
Do Černošic vlastně nuda, nahoru do Roblína kopec jak kráva + nevýhoda, že podle Stravy na něm silničáři trénují. Takže je jedno, jak rychle jsem jel či nejel, pořadí je tragické :)
Odtamtud pěkný sjezd do Karlického údolí. Trochu se změnil, takže spíš než si užívat tak koukat, kde co je a dost brzdit.
Karlickým údolím kus dolů po silnici a pak hned nahoru – možná by se to vyjet dalo, pokaždé tam rovnou tlačím. Asi mi to za tu námahu nestojí.
Vonoklasy a po modré směr Černošice. Kdo nezná: kopec prošpikovaná traily, freeridy a skoky. Fakt skvělý terén. Dvě místa jsem nedal – nevadí, jiné kolo, nejsem tu naposledy. Ale dolů jsem se pohoupal pěkně.
Pak už Zbraslav a domů.
Koleno přes víkend dostalo klid a pár stovek metrů plavání. A hele, zatím dobrý
je to s kolenem. Dnes celý den (krom toho, že jsem se nedovolal ortopedovi – asi dovolená ?) to bylo dobré. V poledne jsem udělal hluboký dřep a už to bylo.
Boles z vnitřní strany, vystřelující nahoru i dolů, stěhovala se po koleni na všechny strany. Po obědě se to uklidnilo, ale večer z procházky jsem zamířil rovnou na emery.
První prohmatání a možný i prasklý meniskus, rentgen to nepotvrdil, takže zavázat, injekci proti bolesti a klid.
na kole na Hanspaulku a zpět. Po dešti, ale pořád pařák.
přes Stromovku, Palmovku, Rohanské a Letnou. Nějaké PR byly, celkově se běželo dobře
Pravé, to zdravé koleno, bylo posledních pár dní zatuhlé. A ejhle, včera bolest. Taková ta zevnitř, co vystřeluje nahoru a dolů. Hodně podobná té, která mě před pár lety přivedla k první operaci kolene.
K ortopedovi jsem se dnes nedovolal, ale to mi nebrání si dělat starosti – jak to bude závažné (už vím, který pohyb a tlak tomu vadí; běh kupodivu ne), jestli mě čeká operace (a dva měsíce výpadek jak ve sportu, tak v domácnosti) nebo co bude.
Jako obavy jsou…
Vlastně to patří k Petřínu -ale tam jsem to nenapsal.
Ve Stravě jsem viděl časy před rokem – a právě na těhle kopcích (jo, jak jsem si na nich pořídil zánět achilovky, to je ono), takže je zajímavé srovnání.
I když vlastně pauza od listopadu do března právě kvůli achilovce znamenala půl roku bez běhu.
Nicméně: na Starých zámeckých schodech zlepšení o 30 vteřin (minule to bylo na krev, tentokrát by to šlo rychleji), Petřín odspodu až nahoru skoro o minutu za stejných podmínek.
Takže je fajn, že to běhání má nějaké zlepšení. Ale hlavně – i když třeba neběhám rychleji, jde to o mnoho snadněji.