Asi po stu letech plavání. Do vody na Slapech jsem lezl za deště, takže nikde nikdo. Pomalu zátokou, baj voko půl kilometru tam a to samé zpět.
Rozhodně ne na rychlost, zvolna jsem střídal prsa – kraul – znak a tak nějak jsem to odzvevloval.
Rozhodně to bylo fajn a další týden, co mě tam čeká, to bude alepoň jednou za den. Raději dvakrát.
Nordic walking na okruhu Stromovka – Most barikádníků – Trója a zpět. Proti běhu pomalejší, zase ze zátěží na ruce mě tlapky pěkně bolely (1kg na každé navíc).
Alespoň nějaký pohyb.
Bez kola, bolavá kyčel, moc možností pohybu mi nezbývá. Takže nordic walking z Pankráce do Bubenče. V noci, v dešti, nasranej ze ztráty kola.
nějakej zmrd mi ukradl kolo. Z paneláku, ze zamčené kočárkárny. Takže jsem pěší.
Jo, na Policii nahlášeno, ale šanci tomu nedávám.
když nevidím ? Asi tohle.
Protože mě začala pobolívat kyčel (ještě jako následek seběhu), zpět na kolo. A na okruhu Zbraslav – Vrané – Zvole – Novodvorská byly zajímavé dvě věci:
A jinak taková normální padesátka.
Nejsem si stoprocentně jistý, ale mám dojem, že je to první měsíc, kdy jsem uběhl celkově 100 km.
A to mám ještě dva dny :)
Dnes to fakt stálo za velký kulový.
Horko, zapomenuté zalepené bradavky, střevní problémy půlku cesty, ujetej autobus… A to jsem chtěl lehkej výklus s dvěma strava-segmenty na čas.
Pravda, oba jsem zlepšíl – jeden o minutu, druhej o 20s, ale celkové pocit mizernej.
A to nemluvím o vedru a špatně vybraném tričku, takže jsem to vzal bez něj, špeky ven.
Byla už tma – a vůbec, třeba se pozvracejte
Nohy pořád bolí – seběh z kopce není nic příjemného. Takže pár kilometrů na výklus, z Vyšehradu po schodech jít a tak.
Přestože se mi to zdálo strašlivě pomalé, časy byly pomalejší tak o 10s/km, takže v pohodě. Stejně jako oblíbené schody na Kavčí hory – o 10 pomaleji, než je rekord. Na to, že jsem se nehnal (na hranu možností)…
A nakonec, za odmněnu, doběh do KFC a večeře jako prase..
Večer ještě jedno kolo. Tradiční Zbrasav – Černošice a zpět. Tentokrát foukalo od Prahy, takže rekordy padaly ku Zbraslavi. Nic důležitého, ale pak jsem si řekl, že Lipence – Černošice by se daly zrychlit.
A taky jo. Vítr sice nepomáhal, ale spoň nic nekazil. Dva kilometry, průměr 34,5 km/h na horakovi se širokýma gumama… věřím, že se vhodných podmínek bych se mohl dostat na 35-36, ale tam někde už bude hranice. Ale rád se dokonce roku nechám překvapit.
A samořejmě rekord padl :)
Zpět to bylo proti větru, takže jsem aspoň mohl sledovat všechny kočičí oči, zářící ve tmě.