27.2.2017, 23:46 | tik
se jde běhat. Všude dobře, tak co doma a uvidíme, jestli progres ve sportu bude jediné, co se tu bude takřka online objevovat.
Ale k běhu: dolů na Vyšehrad, otočka do podolí a směr schody. Hele, dneska jsem přidal skoro osm bloků schodů a (sice pomalu) se dostávám kamsi k polovině.
Pokud si to chcete dát, tak je to tady – a je to nelidské.
Kromě toho se mi běželo hodně v pohodě a dobře – o to horší byl pohled na čísla, kdy časy na kilometr se už spíš blížily nordic walkingu než běhu.
Ale co – už jsem se nějak přenesl přes to kousnutí se že to musím uběhnout v kuse a za čas – a když je místo na fotku, tak fotka, když mám chuť se protáhnout, tak zastavím a protáhnu se… jde přece hlavně o to, že jsem začal, že se sebou něco dělám a že v tom je progres. Ale hlavně to musí být zábava – na honění časů do krve je času dost a dost.
27.2.2017, 13:18 | tik
Začnu odzadu: ve stínu 12C, na sluníčku výrazně více – a stačí moirové tričko a lehounká šusťákovka a při posilování v parku je tepla až až.
Kruhy mi ale kazili spulucvičící kolegové – počasí je také vyhnalo ven a ne že by se na stoje stály fronty, ale musel jsem měnit pořadí. Katastrofa největší a nezvyk, jako bych tam byl poprvé.
Mezi koly to byl tradičně běh na 1km kolem parku. Nevyznám se v achilovce – měl jsem dojem, že bolí i po protažení a rozcvičení, ale samotný běh byl v pořádku. Asi pomáhá zázračná konopná mast.
Ta, mimochodem, je další zklamání: čekal jsem domácí sádlo a kytky pěstované za chalupou a on je to normální průmyslový výrobek. Po týdnu mazání se zázrak (zatím) nedostavil a nejvíc to chutná psovi, který se po ní může ulízat, tudíž musím nohu mít položenou z dosahu.
Běh kolem parku byl první pomalu, druhý, že si dám kilometr na čas. To bolelo. 5:50. Takhle jsem loni na konci léta běhal desítku, žeano… Nicméně pokud nepřijde (další) zranění, tak se to poddá. Minule to trvalo asi tři měsíce, než běh začal vypadat trochu k světu, teď končím první…
26.2.2017, 23:59 | tik
na pásu Oriona, napadalo mě dnes celý večer. Orion mě provázel i v Praze, v rozsvícených ulicích, svitil mi na cestu. On a několik milionu dalších hvězd, při procházce o berlích.
24.2.2017, 23:59 | tik
Podařilo se mi ještě za světla dát dnes druhý běh – Stromovkou. Nic náročného, vlastně samá rovina.
Potěšily mě dvě věci: celý okruh odklusaný, neboli žádné pěší vydýcháváni. (dobře, udělal jsem pár fotek) a za druhé, že mě pár běžců pozdravilo mávnutím. A ne nebylo to gesto odhánějící sto let smůly.
Stejně jako dopoledne i teď jsem si užil variací počasí zbytečně moc – což takhle slunce a teplo ? Nebylo by?
Noha drží, kila se zvolna sunou dolů a běhání mě baví čím dál víc. Těším se na zítra, protože jestli mi to vyjde, tak si dám nějakou zajímavou a zábavnou trasu přes centrum či Letnou. Petřín, na kterém jsem si zlikvidoval tu achilovku, asi vynechám.
Asi.
24.2.2017, 12:30 | tik
které jsem mohl zažít, jsem zažil.
Vítr. Bezvětří. Slunce. Mraky. Déšť. Sníh. Prostě hnus… Na to, že to bylo šest kilometrů a jedna skála nahoru to bylo fakt zbytečně moc pestré.
Ale jinak se mi běželo dobře.