TiK

Po té rychlé desítce mě nohy bolej, takže je nebudu týrat. Oblíbené kolečko přes Nuselák a Náplavku, hodně volným tempem.

Po delší době pomalých výklusů, snad pod dojmem včerejšího rychlého běhu, jsem šel / běžel otestovat, zda jsem rychlejší.

Takže Jeremenkova dolů na rozklus (a protože jsem nestihl bus, tak i nahoru jako výklus) a po nábřeží ke skateparku v Braníku na jedné straně a k Mánesu na druhé.

A výsledek ?

Hroší čas: desítka poprvé pod hodinu – a to rovnou na 56 minut. S tím se svezlo i vylepšení pětky na 27 něco málo. A jako obvykle – dalo by se ještě dál, ale byl pozné večer a neměl jsem s sebou piti, gel ani peníze a to je na patnáctku a ještě v tempu na houby.

A samozřejmě se s tím svezly i osobní rekordy ve Stravě na celé trasy. Na to, že se mi nechtělo, to byl příjemný běh.

Přes Nuselské most na Karlák, k Mánesu a po nábřeží do Podolí. S tím, že od Mánesa jsem zrychlil na (pro mě neobvyklé) 5:30 na kilometr a vydrželo mi to 2x 3km.

Pankrác- Zbraslav – Černošice – Národní divadlo – Václavák a domů.

Jediné, co stojí za zmínku, je průmer 25,9 km/h – který tentorkát výjezd na Pankrác moc nesnížil (ještě na Újezdě to bylo 27+km/h)

Dopoledne na kole na Letnou, večer běh do Bubenče. Kolo 25, běh 15.

Au.

Původně jsem si chtěl dát první závody – ale když jsem vyštrachal výsledky, tak i ten poslední, šedesátiletý účastník, měl loňský čas na úrovni mého sobního rekordu na 6km a na prvních závodech být posledni, to mé sebevědomí fakt nepotřebuje.

Takže místo závodů jsem si jen šel obrkoužit Krčák. Dva okruhy byla v klidu, i když na konci druhého jsem toho měl tak akorát – dvacítka terénem je o dost horší, než na rovině. Zažito na vlastní nohy.

Cestou jsem potkal závodníky – a jsem moc rád, že jsem se neúčastnil. Metelili dolů rychlostmi, o kterých se mi ani nezdá.

Chtěl jsem si napravit chuť z Hrádku dolů – v prvním kole jsem to vzal maximální rychlostí, co z kopce šlo – a gps či měření segmentů to nějak nedalo a spočítalo mi to pomaleji, než druhé kolo, kdy jsem vyklusával a ještě pouštěl kolegyni běžkyni nahoru… zase je důvod se tam vrátit a stáhnout čas.

Měl to být lehounký výklus. Ale jako obvykle to nevyšlo. Po tramvaji nahoru na Barandov, přes vilovou čtvrť do chuchelského háje a zpět k Barandovskému mostu.

Vojta běhá (nechci napsat blbě) nedobře – rychlý běh a pak musí přejít do chůze. Vlastně pořád trénuje výbušnost a krátkodobý výkon, zatímco já výdrž. Takže on mě na krátkou vzdálenost předběhne kdy se mu zachce, zatímco já jsem na desátém kilometru odpočatý a on už volá sanitku.

Pomalý výklus – pche. Pak mi u něj Strava napsala jeho několik osobních rekordů (1míle, 5km a tak…), takže ač jsem se držel zpět a pomalu (celkově skoro 8m na kilometr), bylo to na něj rychlé.

Ale až tak moc si nestěžoval.

to měl být. Nakonec půlmaraton nebyl – ale spíš kvůli trasa – přes Železniční most se mi běžet nechtělo a jinde bych musel kroužit bůhví kudy, takže jsem to zalomil na osmnácti. Aspoň budu zítra víc odpočatý.

Jo, a mimochodem, zase se zelpšovaly časy – na 10 mílí a 15 kilometrů. Oba skoro o minutu.

Jel jsem kolem Rané. A protože kopec znám jen podle jména, tak proč se nepodívat nahoru ?

Vzal jsem to přímou cestou nahoru – a je to nechutnej krpál. Ale s nádherným výhledem.

V životě každého běžce nastane chvíle, kdy si koupí elastické kalhoty na běh a pak si před zrcadlem uvědomí, že v nich bude potkávat nejen cizí lidi, ale i sousedy a známé.