Škoda Pankráce, všechny doběhy domů jsou do kopce.
Dneska na Vyšehrad, přes most do centra k Mánesu a po nábřeží zpět. Proti větru.
To tolik nevadilo, ale že na schodech na Kavčí hory nesvítí už dvě lampy je na houby – místo lovení času tam ručkuju po zábradlí v absolutní tmě.
Sice zdraví není stoprocentní, ale asi se z toho nic nevyklube – takže desítka přes Stromovku, Palmovku, Rohanské nábřeží a na Letnou.
Moc mě těší, že tenhle volný výklus udejchám nosem, běžím v klidu a ač se neženu, zrychlil jsem -přehled osobních rekordů na Stravě budiž mi svědkem
No, zkusil jsem si dát kolečko, dvě, na důchodcovských strojích. Jak mě to nebavilo… Takže jsem nakonec, začátek choroby sem, začátek choroby tam, dal pár kilometrů poklusem.
Nevím, jak najít motivaci jen ke cvičení. Hlava by dělala něco zajímavějšího…
Dnes byla na Stravě výzva o co největší počet uběhnutých půlmaratonů celosvětově. I pauzu jsem si včera nechal. A taky od včerejška na mě něco leze.
Takže byla možnost odběhnout to a s velkou pravděpodobností padnout na rýmičku nebo podobné nastydnutí, nebo se na to vykašlat, dva tri dny se dávat dohromady a fungovat dál.
Bylo to těžké – ale nechal jsem tu dvacítku plavat. Ale dost mě to mrzelo, to zas jo
právě začíná. Večerní kolo a tma skoro od začátku. Vlastně jen Černošice a zpět – hodně jsem běhal a zanedbával kolo. Takže bolavé nohy. A stejně jsem se jel jen projet a nehonit časy…
Jeden ze skoro biatlonů. Během přes Prahu pro kolo, zpět na něm.
Jo a po desítce běhu a dvacitce na kole zkoušet pokořit rekordy ve výjezdu na Pankrác není ten nejchytřejší nápad.
Zapršelo. Skrz naskrz, po pár kilometrech zpět autobusem.
Měl to být relaxační výklus po půlce. Že se podívám za kamarádem do Chuchle. No to jsem zase něco vymyslel. Tam sedm kilometrů a pekelnej kopec na závěr, cestou k němu dalších šest a kopec, na Pankrác jsem se vyvezl autobusem a dorazil to dvěma od autobusu.
Takže relax jak blázen na 15.5km s dvěma výživnýma kopcema. A ještě když jsem je oba zadal do Stravy, tak je neběželo mnoho lidí a výsledky podle toho vypadají. Hájím zadní pozice více než úspěšne.
Jinak kamarád v praxi předvedl začátečnickou radu „když myslíš, že běžíš moc pomalu, zpomal“. Sám přiznává, že, ač sportovec, dá tak kilometr v kuse a pak kus chůze. No bodejť by ne, když mě hnal poměrně rychle (já chtěl dneska vyklusávat, pamatujete ?) a on na delší běhy není zvyklý. To se to pak dělají pauzy a ne to moje „pomalu a daleko“.
Ale kdo jsem, abych mu do toho kecal.
Jako každý měsíc alespoň jedna dvacítka (jak to vidím, tak tenhle měsíc se to bude zvedat). ALe kudy oběhnout půlku Prahy ?
Směr Braník, Lahovický most a zpět až do centra.
Pořídil jsem si malou čelovku, protože současná je skvělá na kolo, ale na běh zbytečně velká a těžká – a na těch pár metrů tmy stačí malé blikátko.
Takže jsem startoval v devět a i s MHD dopravou domů jsem doběhl krátce po půlnoci. Jako, mohlo by to být i lepší, třeba za světla, žejo ?
Běželo se mi hodně v pohodě – nic jsem neplánoval a když jsem byl za polovinou a pořád to šlo, nebyl problém lehce zrychlit. Všechno jsem v pohodě udýchal nosem (dobře Lahovický most ne, ale tam se zase skvěle beží na kovovém roštu – je to jako v mechu a kapradí), krize nedorazila a na výsledku ze Stravy jsem se sám divil, jak to pěkně odsýpalo. Takže hroší časy se posouvaly.
Jo, a další mě čeká v rámci Strava challenge v neděli