Kdo by řekl, že poslední den prázdnin večer a v neděli k tomu, bude bazén prakticky prázdný, měl by pravdu.
Ale kdo, včetně mě, by nevěřil, že o půl desáté buda takový liják, že by bylo lepší se převléknout z plavek až na parkovišti.
Jinak pohoda.
Třetí ročník (pokud se nepletu), pro mě druhý, první ilegálně zadarmo.
Neon Run je společensko bůhvíjaká akce, rozhodně ne závod. Necelých pět kilometrů v pražské Hvězdě, ozvláštněné několika reflektory a neonovými tyčinkami podél cest.
Účast možná dva tisíce lidí, trať tmavá a úzká, časy (pokud nejste v první desítce) tragické, protože není kudy. Ale ono je to vcelku jedno, protože je lepší se zastavit, pokochat se osvětlením a v klidu pokračovat dál.
A to je tak nějak celé. Před a po jsou nějaké kulturní akce, před během rozcvička. Organizace jo, ale na takovéhle akce moc nejsem a nemít to za domem… Ono dát pětistovku za možnost proběhnout se po Hvězdě je taky vcelku úlet.
Krom jiného mě překvapilo, kolik lidí v okolí bojovalo s tempem 7+ na kilometr tak od třetího. Možná se řekne „pět kilometrů nic není, to dá každej“ a ono ne, nevím.
Po běhu (když už jsem tam byl načerno, tak medaili vynechávám, byť stačilo natáhnout ruku) poklusem zpět – dalších pět pořád z kopce. Ale nohy ani nebolely.
Otestoval jsem triko. Skvělé – až bude o deset stupňů méně, jako když najdu. Lilo ze mě neskutečně.