TiK

tak to dopadne jako obvykle. Chtěl jsem si dát výklus Prahou, petřín nahoru a asi přes Letnou na Vltavskou na metro.

Takže jsem odpoledne se synem na písku nakopl betonové cosi, co se skrývalo v písku a byla v tom ukotvena vrátka.

Vylomený nehet, dost to bolelo, to zase ano.

No nic. Zkusil jsem večer běžecké boty, docela to šlo, tak šup ven. Ale po pár kilometrech začala noha protestovat, takže jsem se došoural na Florenc a skočil do metra. Vlastně nejkratší cestou.

A doma překvapení – prsteníček nateklý, hematom jak kráááva, při zmáčknutí prýští krev pod nehtem, prostě hnus.

S adekvátní bolestivostí.

Vidím to na pár dnů rekonvalescence, snad se to obejde bez doktora. Chodit na tom jde, tak se to snad srovná a mě čeká zase cyklosezona – tam šlapu bříškem chodidla tím pádem by prsty měly zůstat v klidu.

Vlastně jsem váhal, zda to jít rozběhat, či na kolo – a kdybych jel na kole, chytla by mě na cestě zpět dost velká bouřka.

Všechno zlé…

Jo, nemůžu se zbavit dojmu, že mě to na atletickém oválu prostě baví. Třeba intervalová pětka – rozklus, pak každej km o minutu rychlejší a uklidnit se.

Mám odběháno, jsem spokojenej a za chvíli je po všem :)

Dneska jsem odcházel tak rychle, až jsem si zapomněl vzít běhací tričko. A obyčejná bavlna mi sakra rychle připomněla, proč ji nenosím. Nasákla potem a začala studit.

Jako také by to šlo, samozřejmě, ale srovnávat s komfortem funkčních trik se to fakt nedá.

lehce v rybníku.

Ani se mi nechtělo věřit, že plus minus pravidelné plavání v bazénu bude mít takový vliv. Jednak na zhýčkanost, kdy se mi do studené slapské přehrady fakt nechtělo, jednak na čas a pohodu.

Tedy – nehonim minuty, ale poklidné tempo je výrazně lepší než vloni stejně jako výdrž.

To se mi líbí.

Dnešní desítka (hele, noha ani moc nebolal, super) v krčáku přinesla pěkný zážitek: desítky světlušek!

Viděl jsem je na různých místech ČR, ale v Praze minimálně a snad nikdy v takovém množství.

Vypl jsem čelovku, posadil se k cestě a prostě se chvíli jen díval. A nenechal se nalaákat do místních zrádných bažin, kde jistě nejeden noční běžec zmizel.

Jo, a čas z Hrádku jsem stáhl o čtyři vteřiny :)

Kromě pohybu, který jsem snad neflákal ani v zimě, jsem si v jídle začal odpouště vše zbytečné. Tu něco zakousnout, tam něčeho zobnout.

A výsledek je skvělý. Ze 105 jsem na 101, po běhu (jo, vypocená voda) už jsem na váze viděl i rovnou stovku.

Ještě chvíli a budu muset Hroší výkony přejmenovat.

Protože (jako obvykle) kotník není pořáda v pořádku, byl plán jen tak obklusat Krčák. Fakt pomalu, v klidu.

Což se dařilo až do sebehu z Hrádu. NE ten padák dolů, ale zpět po vrstevnici. A protože jsem jsem tam občas na segmentu lovil čas, pustil jsem to, co to šlo. No jasně že potmě a s čelovkou – copak sportuji jinak ?

Ale podařilo se. Osobák je tam o pár vteřin zlepšený. A že to místy bylo o hubu :)

To si tak vyjedete z Pankráce přes Kralupy na Okoř a vrátíte se přes Lidice, Loděnici, Sv. Jána pod skalou, Srbsko a Černošice.

128km

Bylo to super. Nicméně kolem 130-150 (rovina) bych viděl své limity.

Uffff

test

test