TiK

A je to za námi. Za mnou. Alespoň pro tenhle rok. Z části. A co co jde ?

FreeLetňany (ex-Letná) a CIIO – Czech Inline Indoor Open. Jeden závod ve freestyle slalomu, druhý rychlobruslaři. Zajímavé sledovat, kolik lidí si klade otázku, proč já dělám něco pro rychlobruslaře. Včetně mě.

Před pátkem

Tradiční zmatek kdo-kdy-kam-co, tisk plakátů, miliony naslibovaných věcí, které se pak (pokud vůbec) zrealizovaly úplně jinak. Dohody, které se měnili průběžně za vědomí alespoň jedné strany – prostě standardní příprava závodů.

Pátek

Příprava haly. Převzetí, rozmístění inventáře, vytyčeni tratí, zapojení všeho, co jde zapojit tak, aby v sobotu stačilo přijít, otočit vypínačem a prohlásit závody za otevřené.

Dost se toho podařilo (třeba pověsit vlajky), dost z toho ne (prakticky komplet FreeLetňany – nechal jsem batoh doma), nicméně během večera jsme si řekli, že je uděláno maximum a dále je to v rukou božích.

Lída: “Víš, někteří lidé tu nejsou zvyklí na tvůj humor…”

Já: “Zvyknou si.”

 

Sobota

Ráno jsem se přiřítil první a lepil směrovky od metra až do haly. Než jsem se promrzlý vrátil, začali se scházet organizátoři a začalo se něco dít. Začali se objevovat první lehce zmatení bruslaři, kteří si tak úplně přesně nepřečetli, odkdy je vlastně registrace, stejně jako první jezdci na freestyle slalom.

FreeLetňany

Ti mi přišli vhod: obratem jsem je zaúkoloval namalováním trati, postavením kelímků…prostě vecmi, které jsem nějak nestihl (ehm) udělat. Děkuji :)

Zapojil jsem zvukotechniku, chvilku přemlouval některé lenochy, co přišli, ale mezi kelímky se jim nechtělo, jestli přece jen nebudou závodit – ale nepodařilo se mi to. Škoda. Díky Radkovi a Meconu bylo cen dost (a myslím si, že poměrně slušných).

Startovné, oznámením, jak se bude hodnotit (což opět ne všichni pochopili) a pokus ze Slovenska vnutit mi eura, které jsem vzal v nějakém naprosto šíleném kurzu, abych se jich ve stejném duchu ještě do večera zbavil.

A jelo se. Nakonec jelo osm závodníků. Fskklub si informace interně nepředal, podobné zprávy byly i z i-riders, takže jela hlavně Praha.

Kategorie muži/ženy, jelo se dohromady a každý (mohl) hodnotit každého. Nakonec mi přistálo jen pět archů výsledků – ale souhlasil jsem, že tři jsou minimum, abych vůbec něco počítal a hodnotil.

Výsledky

Kucí:

1. Lubomír Dait (SR)
2. Petr Gbelec
3. Petr Spáčil
4. Zdeněk Chára
5. Jan Bůžek

Komentář ? Lubo předvedl dvě super našláplé jízdy, projel všechny kelímky, co kde byly a ještě toho mnoho neshodil. Petr Gbelec předvedl…no, moc nepředvedl. Špatný rosný bod nebo co zapříčinilo jízdu hluboko pod jeho možnostmi, které všichni známe z Letné. Stejně jako to, že je vcelku trémista…Petr Spáčil (hudbu jsem mu vybral Toma Jonese a SexBomb..:) jezdí čám déle, tím lépe a v létě na Freeletné do výsledků promluví dost výrazně. Pokud se nezprasí příliš brzy…Zdeněk s Honzou zajeli své dlouhodobé průměry.

Holki:

1. Kristýna Pézlová
2. Martina Chárová
3. Hana Nádvorníková (píšu z hlavy, ještě zkontroluji s papíry)

Jelo se podle pořadí registrace, takže aktivní Kristýna celou soutěž zahajovala. Ale nic s z toho nedělala a i přes několikatýdení zimní pauzu zajela na jistotu a první místo. Martina jezdí už nějakou dobu také slušně (a stejně) a nejmladší Hana velmi příjemně překvapila. Jestli ještě trochu rozšíří repertoár triků, bude to příště na vyšší umístění.

Výsledky jsem nakonec spočítal v ruce a poprosil jednu z přítomných, aby vyplnila diplomy. Psala hezky, ale zkazila toho dost, takže třetí muž diplom nedostal…

Dopočítáno, rozděleny věcné ceny (každý tašku s imbusem, věrnostní kartou do sportovní prodejny, nálepkami a batohem na brusle), první navíc hezký batůžek na záda. Děkujeme Meconu za ceny.

Během závodu chodili i rychlobruslaři a musím říct, že docela fandili a sledovali slalom se zájmem.

Poděkování zúčastněným a mohlo začít  CIIO.

Czech Inline Indoor Open. Docela masivní akce. 130 jezdců z ČR, SR, Polska a Německa. A to jsem na někoho jistě ještě zapomněl. Věkové rozpětí mezi pěti a stem :) Chtělo by se napsat – akce pro širokou veřejnost, ale není to pravda. Kdo netrénuje a nemá rychlobrusle, nemá šanci. A v kategoriích fitness jeli asi tři lidé…

Samotné závody jsou vcelku stereotypní – jede se na stometrovém okruhu několik kol a rozdíl je jen v tom, kolik je závodníků. To je ovšem pohled nezasvěceného – znalí rozeznávají, co se děje a fandí těm správným. Zvlášť Poláci dělali pěkný bordel  bouřlivou atmosféru, které celým závodům hodně prospěla.

Odjelo se co se odjet mělo, výsledky zpracovala technika včetně cílové kamery.

  

 

Vyhlášení bylo přerušeno vystoupením mažoretek a jednoho mažoreta – na místě to bylo vtipné, na videu z YouTube to vypadá hůř.

Medalie a věcné ceny rozdány, závodníci odešli a jen realizační tým zůstává na místě a uklízí co se dá. Za hodinu po závodech je skoro po všem a naložené auta opouštějí brány Výstaviště v Letňanech.

Tak zase za rok

Původně psáno pro Magazinline, po jeho krachu nedopsané dlouho v šuplíku. Publikováno “jak je”.

Freestyle Letná 2009

Již několikátým rokem se na Letné v Praze konaly závody ve freestyle slalomu.

Co je to freestyle slalom ?

Jednoduše řečeno – je to slalom mezi kužely. Složitější verze zní, že se jedná o slalom mezi několika řadami kuželů o pevně daných vzdálenostech, které závodník projíždí ve dvou (obvykle) minutu a půl dlouhých jízdách a předvádí mezi kužely co nejefektnější a nejsložitější figury. Kužely jsou v řadách po dvaceti. Mezi kužely v řadě jsou rozestupy 120cm, 80cm a 50cm. Závodník není nijak omezen – jízda po jedné brusli, po předu, pozadu či jen po patě či špičce není výjimkou. Jezdí se s hudbou – často má každá jezdec vlastní.

Závodníky hodnotí několik rozhodčích. Hodnotí se technická obtížnost, počet (ne)shozených kelímků i celkový umělecký dojem.

Freestyle slalom není mezi inline disciplínami příliš rozšířen, ale přesto se mu pravidelně věnuje mnoho lidí. Někteří mají slalom jen jako doplnění a zdokonalení bruslení, jiní tréninkem složitějších figur tráví většinu času.

Samotný freestyle slalom není na pomůcky či místo příliš náročny: stačí plácek na alepoň jednu řadu kuželů (kdo nemá speciální, může použít třeba ty z Ikei) a brusle. Výhodou je krátký nůž a "kolíbka" – první a poslední kolečko menší než prostřední dvě. Toto nastavení pomáhá s krátkými ostrými zatáčkami, ale jde to i bez něj

První tři ročníky pražských závodů se jely pod názvem Freeletná. Letos ale organizátoři neměli čas ani chuť a tak se organizace ujal Petr "Kýblmen" Kbelec a kolegové s FSKlubu.

A organizaci zvládli dobře.

To se ukázalo v sobotu 5.9.2009, kdy se na Letné možná navzdory zatažené obloze sešlo přes dvacet bruslařů, odhodlaných změřit své síly s ostatními. Nebo si jen tak pohodově zajezdit, popovídat si se známými a něco se přiučit.

Po rozhodnutí, zda se půjde do zarezervovaná haly (tleskám organizaci) nebo jestli opravdu nebude pršet a zůstane se venku už nic nebránilo rozestavení kuželů a tréninku.

Již v něm byly k vidění zajímavé výkony, i když ze zkušenostní bylo jasné, že tréma v závodě zredukuje kvalitu možná i o polovinu. Což se ostatně potvrdilo.

Po rozehřátí všech účastníků byly závody slavnostně zahájeny. Tedy slavnostně. Byly zahájeny.

A tím na všechny padla tréma a úroveň triků šla lehce dolů a jezdilo se více na jistotu.

K hodnocení nebyla ustavena poroto, ale namísto toho byly rozdány bodovací archy závodníkům, kteří se tak hodnotili mezi sebou.

Zajímavá myšlenka.

Závody se původně měly jet na dvě kola plus finále, ale nakonec bylo finále vyškrtnuto a výsledky se počítaly jen ze dvou kol. Zvlášť kategorie muži a ženy.

Trekové (quad) brusle i inliny jely dohromady.

První kolo bylo rozhodně nervóznější. Zahajovaly ženy, kde speciálně rodina Chárova, která bývá k vidění pouze, když jsou na Letné závody či televize, nepředvedla zdaleka všechno, co obvykle umí. Stejně jako zástupkyně trekových bruslích Andrea Barcalová měla nohy plné nervozity. Ale všechny se s tím hrdinně popraly a předvedly výkony na hranici svých možností a občas lehce za nimi.

V mužském kole to bylo podobné. Většinu znám z Letné z neformálního jezdění a tak bylo snadné srovnat, jak moc nervózní byli ("Takhle dlouhou minutu a půl jsem nezažil" – jeden ze závodníků).

Na všech ale byla vidět chuť jezdit a někteří jako Petr Spáčil od loňska ušli pořádný kus cesty a na jejich jízdu je radost pohledět. Bohužel vzhledem k vyššímu počtu závodníků i přes zlepšení skončil na horším místě než loni.

Vcelku očekávaně měl první jízdu nejlepší Petr Kbelec, který myslím v současné době nemá v ČR konkurenci.

Nejležérnější byl naopak Ondřej Misiaczek, který to měl "totálně na háku" a bez nervů a v naprosté pohodě odjezdil co mohl.

Překvapil i Heiko Bader z Německa. Ať už příjezdem jen na závody (co jsem slyšel, teprve po závodech začal shánět po Praze ubytování), tak i pohlednou jízdou a stojkou. Pravda, i když bodově nic moc, podobné blbinky jsou zpestřením sklízí největší potlesk.

No ano, potlesk. Od diváků. Letos jich bylo dost a dost. Jistě, něco si zorganizovali jezdci sami (mámo, táto, pojďte se na mě podívat), tak se zastavilo i velké množství kolemjdoucích. Bohužel již tradiční bolest na českých závodech: fandí se potichu. Málokdo zatleská, málokdo povzbuzuje.

A samozřejmě nelze zapomenout na média. Minimálně pět fotografů a zástupců internetových stránek mediálně pokrývalo celou akci více než dostatečně.

Po oddechu, nepříliš překvapivě vyplněným další jezděním začalo druhé kolo.

Opět první ženy a proti kolu prvnímu jely více uvolněně a pohodověji. Pravda, některé zopakovaly první jízdu prakticky pohyb od pohybu, ale kdo má stále vymýšlet něco nového, že ?

Mezi muži byla situace obdobná. Někteří sáhli hlouběji na dno sil a možností a některé jízdy či triky byly velmi povedené.

Nebudu unavovat výčtem triků (crazy, italian atd), ale jen konstatuji, že nohy měli zamotané všichni, často proti zdravému rozumu a všichni je dokázali rozplést – i když často jen proto, aby na nich o chvíli později vytvořili něco daleko bizarnějšího (viz fotky kolem. Poku tu nejsou, tak nevyšlo něco v tiskárně.

Po odjedí všech závodníků nastal čas pro vysokoškoláky. Hodnocení (styl, technická náročnost, umělecký dojem, atd) spočítat a vytvořit konečné pořadí. To se nakonec podařilo a zbývalo jen vyhlásit výsledky.

Jako tradice z FreeLetné se vyhlašovaly první tři místa v každé kategorii a pak Looser 2009, kterého vyhrál Petr Hradil za bezchybné poslední místo.

Ostatní dostali diplomy a pár drobností, první tři i medaile.

Za sebe jako fotografa a nikoliv jezdce musím říci, že se jednalo o velmi příjemné odpoledne s pohodovým závodem a uvolněnou atmosférou.

Pokud si tedy chcete rozšířit obzory, co všechno se dá dělat na bruslích, jste vítáni na příštím ročníku či jen tak na Letné (nebo kdekoliv jinde) mezi kelímky na slalom.

A za rok se na vás budeme těšit na dalších závodech.

Výsledky

Ženy,

1. Bára Hessová

2. Andrea Barcalová

3. Kristýna Pezlová

4. Zuzka Chárová

5. Martina Chárová

6. Marta Lebedová

Muži,

1. Gbelec Petr

2. Heiko Bader

3.Zbyněk Zezula

4.Martin Golich

5.Ondra Misiaczek

6. Tomáš Bláha

7. Martin Coufal.

8. Spáčil Petr

9.Chára Zdeněk

10. Tomáš Brandejs

11.Jakub Tůma

12. Honza Bůžek

13. Honza Gruncl

14. Petr Hradil

Byl. Byl příjemný, zúčastnilo se mnoho lidí a já udělal dost fotek. Reportáž se chystá pro magazinline.