TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

Ve dvou ? Ve dvou…

R a jeho tajný plán. R a jeho naznačování. “Sejdeme se ve středu”. “Pojedeš z kopce”. Bude se něco dít.

Celá mega akce spočívala v jízdě do Bráníka, k parku volného času. Jupí, úplně něco nového, zcela nový zážitek. Stejně jako těch XY letošních jízd tou samou trasou na to samé místo.  Vůbec nic nového, zajímavého. Jen na konci návštěva u přátel R, kteří tam mají půjčovnu bruslí. Jsou s R takoví přátelé, že si i za chvilku vzpomněli, kdo to za nimi přijel. Proč se ptá ale na to, jak už jdou kšefty si nevzpomněli a setkání vyznělo do trapného mlčení.

Bože, zabij mě.

Úterní sřípky

  • Na brusle jsem se dostal večer na hodinu. Jen jsem brousil letenské lavičky, ale nic velkého: znovu nechci přistát na holeň, kde je strup rozhodně vetší než skvrna velikosti mexického tolaru a další rána do stejného místa by mě spolehlivě rozbrečela. Nekecám. Nové triky nebyly –ale pořád nemohu přijít na kloub insidu. Kam umístit těžiště (a hlavně durhou nohu, co se pořád někde plete), abych po zídce jel a nespadl z ní ?
  • Na stránkách LifeinLine dohořívá diskuze o chování dospělých na závodech dětí. Mí dva nejaktivnější fanoušci jsou jednak krásně paranoidní a jednak hlasy proti p. Hajnému jsou ve většině.
  • Na bruslích je aplikovaný jednoduchý skript, který, podle předchozích návštěv, podepíše mého milého anonyma, ať do políčka “jméno” napíše cokoliv. “tak az na to ze nevim kdo to je, tak me to automaticky prejmenovava, no super a co jako prazaci jsou vazne divni”  pobavilo nemálo. I když tenhle pseudo-útok je poměrně primitivní i na něj…

Slohové cvičení z první třídy základní školy

Já a in-line brusle

Na kolečkových bruslích jezdím půlmaratony, beru to jako vhodnou přípravu na zimní rychlobruslařskou sezonu.

Na tratích potkávám i fitness bruslaře. Starty jsou společné a není to nijak nebezpečné, nikdo se nemusí bát. Závodníci se pomalejším jezdcům bez problémů vyhnou. V poslední době s radostí sleduju, jak lidí na veřejných závodech přibývá. Klidně si troufají i starší.

Autorka: Kateřina Novotná, reprezentantka v short tracku

Regionální mutace Mladá fronta DNES – Praha

Prima. Skoro mi to připomíná legendární sérii rozhovorů s bruslaři na ladronka.cz, kde některé odpovědi dosahovaly i délky často až tří slov. Kolečka snižují IQ….

Jak vůl v plotě

Nějak mi to celé leze na nervy. Každý bruslí jen to své a aby někdo překročil svůj stín a zkusil něco nového, to ne.

Jezdím-li slalom, přijedu mhd s bruslemi na zádech. Dojdu ke slalomu, nandám brusle a jezdím. Na konci brusle sundám, dám je do batohu a mhd jedu domů.

Jezdím-li agressiv nebo fitness, je to to samé. Dojedu na místo výkonu, tam výkon provedu a odjedu domů.

Je tedy jasné, že brusle jsou vnímány jako sportovní náčiní a ne dopravní prostředek, ve městě zcela rovnocenný třeba kolu. Srovnám-li Prahu třeba s Pardubicemi, tak v nich jezdí od pohledu daleko více lidí – skrze centrum, očividně na cestě odněkud někam.

Jistě, lze namítnout, že Praha je k bruslařům extrémně nepřející. Jistě, ale i tak se na bruslích po Praze dá jezdit. Chce to nějakou zkušenost, ale nalezení tras problém není a cesta ze Zbraslavi do centra lze zrealizovat za necelou hodinku volné jízdy.

Problém jsou lidé.

A mizivá účast na oficiálních vyjížďkách ukazuje, že se to asi hned tak nezmění.

Ideální hudba

pro jízdu přeplněnou trasou Příkopy – Národní ?

Frankie goes to Hollywood a Relax. (Možno použít i k zabití malajského premiéra, ale pro super slalom mezi lidmi stačí též). Hudba i klipy staré dobré pekelné osmdesátky…