TiK

aneb dokument o historii jednoho z nejlepších skateparků v ČR.

Částečně má sk8 historie, částečně brusle. A podle stavů překáže mohu datovat – rok 94 skejt, rok 95/96 už brusle. Tak zhruba.

oficiálně otevřený pro veřejnost. První a poslední překážka

Aspoň že loď tam je

Beroun

Dolní Břežany

via http://www.mysticconstructions.cz

Oba by měly být otevřeny po prázdninách.

Sk8 kolega Martin již delší dobu očekával dostavbu skateparku na multifunkčním hřišti v Kobylisích. Po dostavbě ale zůstaly jen oči pro pláč. Soubor s fotografiemi od Martina si můžete stáhnout zde a k bleskovce jednu fotku přidáváme. Martin nyní zkouší zjistit s kým "skatepark" Praha 8 konzultovala a na kolik přišel.

Via Skaterock

Zprávy, že byl modřanský Freestyle park otevřený byly velice nadnesené.

Co je hotovo ?

• Nábřeží pro loď
• asfaltové parkoviště
• asfaltová objížďka poměrně mizerného povrchu na hlavní cestě
• pár laviček

To je všechno.

Snad se to trochu pohne. Jen takový nápad: když dělám hliněný svah, aby mi neujel po prvním deští, chce to nějaké zpevnění…

Strašnický skatepark je opraven, rozšířen a doplněn o mnoho dalších sportovišť a dětských hřišť.

A třeba i vodní svět s hračkami pro děti.

s J se úplně nevydařila. Částečně vinou horka, částečně mojí. Místo ve tři jsem dorazil v šest, což nebylo uznáno jako zanedbatelné zpoždění. Jako velké plus ale beru, že jsem unikl testosteronovému bouření místních a dokazování si, kdo ho má většího kdo má větší sílu. Mimochodem, když jsem se večer na msn potkal s objektem jejich tuh a choutek, bylo jí to vcelku ukradené. Tolik malá odbočka.

I když bylo horko, chtěl jsem někam vyrazit. Původní plán byl přes město malý okruh. Ale postupně jsem ho rozšiřoval a vyrazil jsem směr Zbraslav. Ve městě mi akorát vběhla do náruče jedna slečna mdlého rozumu: kdo vběhne do silnice zpoza parkujícího auta, zaslouží si bruslí přes prdel.

A podruhé si se mnou auta lehce zalaškovala u Faustova domu: je tam takový malý kopec, který končí křižovatkou. Za mnou jeden debil, který se domníval, že když bude dostatečně troubit a blikat, tak se zřejmě rozplynu v obláčku instantního motoristického štěstí. Druhý zase vyjížděl od chodníku bez použití zpětných zrcátek – takže mě tam (ne)pěkně zavřeli, ale nějak jsme to všichni ustáli.

Cestou jsem v Bráníku potkal ještě P. Divil se, že včera bylo grilování a přidal historku, jak po třech hodinách na bruslí děsil kolegy hypoglykémií. Brusle už měl v batohu a odcházel; prohodil jsme jen pár slov a já se vydal mezi smečku debilů, kteří se obvykle volně toulají po stezce Modřany – Zbraslav.

Zcela překvapivě se jich toulalo docela málo. Jistě, pár exotů, kteří měli problémy s okolím, bruslemi a egem (ne nutně v tomto pořadí) bylo, ale jelo se docela dobře.

U jezu jsem dojel T. Bafnul jsem na něj zezadu, ale moc velký výsledek to nepřineslo. Obvykle se jen zdravíme, ale tentokrát to nějak vyšlo a jeli jsme v tandemu. On má sice trekové brusle, ale zase dlouhé nohy, takže nám to docela odsýpalo. I přes vcelku zevlovací tempo.

Mimochodem – jet s T je něco jako s K. Mluví, mluví a mluví, většinou o sobě. Ale dneska mi to nějak nevadilo. Dojeli jsme na Zbraslav, otočka a zpět. T se rád předvádí a tak nevynechal jedinou příležitost na jízdu pozadu nebo nějakou pitomost – bylo-li v okolí dostatek diváků. Já dávám přednost obyčejné jízdě. I když samozřejmě plnou rychlo a skok v místech, kde ostatní chodí bokem a drží se zábradlí si také nenechám ujít, to je snad jasné.

V Bráníku se konečně začalo něco dít kolem skateparku(ů). Původní plány, že bude sloužit pro BMX na olympiádě 2016 vzali naštěstí za své, ale stavební povolení na bráně jsou a na stránkách přibylo pár nových informací. A vypadá to zajímavě.

O kus dále se mluví o dalším. Jsem zvědav, co se doopravdy zrealizuje.

A jedeme dál do města.

T je také pamětník starých či aspoň starších časů. Není tudíž třeba řešit, že je někde pár metrů kostek nebo že se pojede po silnici. Nebo že je tam lidí moc a co že jako budeme dělat. Prostě jede jak umí a jak to jde a je po dlouhé době příjemné proplétat se městem.

Nostalgie – kdysi takhle jezdilo třeba dvacet lidí najednou.

V klidu jsme projeli centrum, schody na Letnou a konec. Třicet kilometrů po městě, čas lehce pod tři hodiny.