TiK

Je nový, nejnovější v Praze. Je in. Kdo zde nejezdil, jako by nebyl. Nebo tak nějak. A přece takovou atrakci nemohu vynechat, ne ?

Doprava

Nic moc. Radotin je sice oficiálně v Praze, ale tak jednoduché to není. Věřím, že někteří rodilí raditíňáci budou tvrdit, že vlastně bydlí v centru. něčeho určitě. Nejlepší je to autobusy ze Smíchovského nádraží, druhá se nabízí cesta vlakem. Obojí do Radotína (jak překvapivé) a pak něco dojít či dojet pěšky do skateparku. Nebo dojet autem, což je bohužel nejpohodlnější. Podle Strakonické od Prahy to na brulích místy jde, místy ne. – cyklostezka (údajně) existuje, ale není cela asfaltovaná. Od Zbraslavi je to podobné. A jsem moc rád, že jsem to na bruslích nezkusil. Mezi auty a prachem mě to úplně nebaví.

Park

Mezi kolejemi je ten betonový skvost. Co tam na bruslaře čeká ? Pár zídek, zábradlí a bazén. A něco jako rádius. Vše z betonu. Park má tvar velké osmičky a tak není problém projíždět dokola a průběžně střídat triky. Nevýhodou tohoto přístupu je velikost – stačí pár (dva, tři) lidé se stejným nápadem a park bude malý. Vyzkoušeno: jeden skejťáka a dvě děti, co si tam hrály s autíčkem – a pořád jsem někoho z nich potkával. Když dorazil ještě kolař, který se uvedl vyndaním nějakého hudebního stroješku apustil hustaj hip hop pičo, bylo vymalováno.

Na první pohled je vidět zaměření na skejťáky. Což není stížnost, to je fakt. Nikde žádní copingy, rádiusy jsou ostré a krátké. Nevěděl jsem, jestli mám nahoru vyjet nebo vyskočit – což je stejně jedno, protože nahoře, kdy by jinak byl coping, se stejně nic moc nedá udělat.

Překážky

Bazén

Betonový bazén obklopený (h)různě zvlněným betonem. Na skejtu to možná má nějaký smysl, na bruslích se tam moc dělat nedá – není to rádius, který by vyhazoval do vzduchu. Z vnitřní strany je náznak copingu, ale zase vylezlý natolik přes hranu, že je potřeba do většiny triků naskočit. Nepohodlné.

Zídky

pro bruslaře použitelné. Dvě zrcadlově obrácené lomené. Náklon země není moc znatelný a tak náskok na vodorovnou část neusnadňuje. Jedna nízká zídka a jedna do zatáčky. Jo, a jak je vidět, jeden zatočený rail. Chtělo by to znatelně převoskovat – moc to nejelo.

Stejně jako dvě zábradlíčka s hranatým profilem.

Celkový pohled

Cestičky mezi překážkami jsou zvlněny – ani to nepomůže, ale ani to nevadí. betonové rádiusy v polovině a na konci jsou, jak už jsem psal, zbytečně prudké a bez copingu.

Povrch

Převážně beton. Překvapivě dost klouže – spíš při záběru při rozjezdu. I když možná za to mohou kola.

Závěr

Park pro skejťáky. Bruslaři se sice také zabaví, ale jen na pár překážkách. Při prázdném parku. To v kombinaci s nepříliš přívětivou dopravou vede k závěru, že pokud máte cestu kolem, tak se jděte podívat. Ale za cestu z Prahy to nestojí.

Takže možná někdy.

než je ve článku na Skaterocku – jednak jsem tohle kastování na Stalinovi nikdy nezažil  a jednak, když nějakému skeťákovi ujel skejt za červenou čáru, co měli namalovaní hokejisti na quad bruslích, tak se přišel málem omluvit.

Prorazit na Stalina v tý době byl docela problém, co?
Adam: Dovolit si tam skejtovat bylo úplně o něčem jiným než dneska. Vepředu byli ti nejlepší jako Pryskna nebo Argentina a vzadu zevlové. Tam jsi musel natrénovat na to, abys tam mohl jezdit. Na trojku se stály fronty!
Míla: Na jinejch spotech lidi jezdili, jenom protože se na Stalina báli. Stalin byl mezi komunitou hrozně probíranej, lidi to obdivovali. Dnes všichni dělaj pohodu, ale to dřív nebylo. Bylo to přesně naopak! Všichni nebyli se všema kámoši. Když jsi chtěl někam patřit, tak to bylo hodně těžký. Musel ses kurva snažit. My tam začali jezdit a po chvíli jsme měli už na svý straně nějaký lidi. Pak jsi jen přijel na jinej spot a slyšel ostatní: „Hele, tenhle kluk, co přijel, ten je ze Stalina!“ Když ses stal členem stalinský party, stal ses takovou ikonkou pro, v uvozovkách, nýmandy.
Adam: A jak ses postupně zlepšoval, tak jsi začal pronikat do ty starší party a posouvat se na lavičku k těm nejlepším.

Ale to už je dávno. Tak rok 98/99. Hm. Což pro mě bylo  už deset let sk8/brusle.

Užiteční ? Zbudovali novou překážku.

Idioti ? Překážka je vcelku na nic, schodů a schůdků je na Stalinovi dost. A zase ho kus rozebrali a nevratně zničili.

Tedy, skejťáci přinesli vosk. A nechali ho tam. Možná si to nemysleli, ale vosk byl prohlášen za freeware a aplikován na různé hrany. A to byl ten průšvih – jednalo se o neskutečně voňavou svíčku.

Smrděly mi ruce od rozmatlaného vosku. Smrděly mi brusle. Smrděly zídky. Smrdutý vosk za nehty. Smrdutý vosk na dlaních po pádu na navoskovanou plochu.

Věřím že mnoho žen by ocenilo nevtíravou vůni (domova), ale bylo to fakt strašné.

A poučení ? Než si příště “půjčím” vosk, očuchám si ho.

jen aktuálně na kole. I když brusle také – a to se počítá. Hlavně Letná. Ostatně co jiného. Po opravě bruslí se to ani jinak nedá, obzvlášť když je venku jaro.

Jen pár střípků.

Skejťáci jsou prasata. Nic nového.

Na Letné proběhla hudební produkce.

Tedy – jestli je to hudebni produkce, tak sním ojetá kolečka.