Zpovzdálí se zájmem sleduju žabomyší rychlobruslařské války a moc se bavím. To, že svaz (ne)funguje je veřejné tajemství, stanovy jsou více-méně tajné a chování představenstva je…arogantní, povýšené, přehlížející. A dalo by se najít i několik další charakteristik.
O tom nejlépe svědčí reakce na článek na svetkolecek.cz, kterýžto se zajímal o stav pravidel sérií inline závodů u nás. (Zvýraznil jsem nejvypečenější pasáže z reakce svazu)
Neokopávejme si kotníky
Žijeme v demokracii a tak může každý říkat a psát, co se mu zlíbí. Je dobré, že veřejný mediální prostor už nepatří jedné straně a je otevřený pluralitě názorů, ale na druhou stranu jsou především otevřená internetová media zaplavována spoustou balastu a hloupostí. Blog si může založit, s prominutím, každý blbec. Mezi nešťastné pokusy o ironickou filipiku patří bohužel i článek s titulkem Soutěžní řád ČSKB pro 1/2maraton je k smíchu.
Autor píše: „Už například proto, že na „oficiálních“ stránkách Svazu je Výzva pořadatelům o podání přihlášek na pořádání mistrovských závodů. Jednou větou (dokumentem) je ale zároveň řečeno, že všechny závody Českého poháru jsou rozebrány (ehm, přesněji zabrány).“ Každý, kdo se jen zpovzdálí zajímá o sport, ví, že mistrovství ČR a České poháry jsou ve všech sportovních odvětvích dvě odlišné soutěže. Závody Českého poháru v in-line bruslení nejsou ani rozebrány, ani zabrány. Byly přiděleny pořadateli seriálu LIL Tour na základě již pětiletého kontraktu, který je výhodný pro ČSKB, ale především pro in-line bruslaře v Česku, protože jim nabízí kvalitní dlouhodobou a oficiální soutěž, která zde nebyla.
Kdy proběhl výběr pořadatele Českého poháru a zda vůbec proběhl, to se prý podle autora nikdy nedozvíme. In-line bruslaři v této zemi ale vědí, že kontrakt byl podepsán v roce 2006 (rok po absolvování prvního a velmi úspěšného ročníku LIL Tour) a oficiální Český pohár vzniknul na základě vzájemné spolupráce ČSKB a LIL Teamu. Nikdo jiný o pořádání ČP v té době zájem neměl a ani nebyl schopný zajistit sofistikovanou organizační podobu poháru, proto výběr žádný být nemohl.
Autor nechápe, že se závodí „v souladu s pravidly Českého poháru a seriálu LIL a v duchu mezinárodních pravidel pro in-line závody FIRS“. A ptá se, jak se řeší rozpory mezi pravidly LIL a ČSKB. Rozpory se řešit nemohou, neexistují! Autoru uniklo, že jeden ze závodů seriálu LIL Tour se podařilo povýšit na statut Světového poháru a i ostatní závody seriálu jezdí zahraniční jezdci, tudíž je nutné ctít pravidla FIRS. Autorova úvaha o možném zvýhodnění Nováků ze strany LIL je pak trapná hloupost.
Autora v závěru rozhořčuje fakt, že „očekávaný kalendář závodů asi nebude k mání dříve, než funkcionáři LIL dojednají všechny závody“. Ano, nebude, ale proč ten údiv? Autor asi přehlédl, že se v zemi konaly komunální volby a na radnicích většiny měst se v posledních týdnech vyměnili primátoři i jejich náměstci, tedy lidé, s nimiž je nutné nyní jednat. Netuším, jaké má zkušenosti autor kritického článku s pořádáním závodů, ale bez jednání s představiteli radnic neuskutečníte ani oficiální turnaj v cvrnkání kuliček, natož pak masovou akci s celodenním záborem veřejného prostoru a komunikací. Čekat, až se vše dojedná, je nezbytné, nastřílet předběžné termíny a ty zveřejnit bez souhlasu radnic, by bylo velice neseriózní. LIL Team seriózní je.
V článku jsem našel jedinou větu, s níž lze souhlasit – že vše se in-lineři dozvědí na nových webových stránkách LIL Tour. Jedna logická věta v celém článku, to je dost málo. Z hlediska faktů, použiji-li část titulku kritického článku, k smíchu je spíše autor. Ten v závěru použil dramatické zvolání: Co se tedy změnilo?!
Od počátku spolupráce ČSKB a LIL Tour se toho změnilo v in-line bruslení opravdu hodně: Česko má Český pohár, mistrovské závody, několik seriálů, vznikly spousty sportovních klubů, které se věnují dětem a mládeži, zvýšila se kvalita závodů i závodníků, Ostrava je součástí Světového poháru, řada závodů je v televizi, o in-line bruslení se píše v mediích. To tady dříve nebylo. Je to málo změn?
Konstruktivní kritika je na místě, ale článek Soutěžní řád ČSKB pro 1/2maraton je k smíchu je bulvárním, zlým a hloupým kopancem. Nenechme si podobnými kopanci otravovat prostředí, které ze sportovní periferie míří mezi respektovaná sportovní odvětví. Zažili jsme to v triatlonu, kde podobné okopávání kotníků úspěšných ze strany závistivců vyústilo ve svazový puč, který na dlouhé roky srazil bohatý a úspěšný sport do finanční, organizátorské, sportovní i mediální bídy, z níž vyčnívala a vyčnívá jen hrstka úspěšných jednotlivců, kteří nejsou závislí na svazových penězích. Není hlupákem ten, kdo chybuje, ale ten, kdo chyby opakuje.
Martin Plecitý
LifeInLine Team
Když pominu komentáře ad hominem (doporučené čtení – můj oblíbený Artur Dent), tak, ač neznám historii pana Plecitého, tipnu si na komunistického funkcionáře s úchvatnou dikcí “nenechme si otravovat prostředí”.
Jistě. Rychlobruslení si rozvracet nedáme !
