Stále stejná neatraktivní trasa, organizátoři, kteří mají víc problémů sami se sebou na bruslích než s organizací.
Od rána to vypadalo na vodu shora zdola a ještě pár hodin před plánovaným startem jízdy pršelo. A mělo mě to varovat.
Nakonec jsem neodolal, brusle přihodil do batohu a vyrazil. Už od Karláku jsem potkával kolegy bruslaře –a všichni poctivě brusle na batohu. Na místě byla silná přesila organizátorů: policijé, sanitky, hostesky rozdávající různé kraviny a tak.
Postupně se ale Palačák začal plnit a poměr bruslaři organizátoři se ustálil na jedna ku jedné. Později se dostal i na dva ku jedné ve prospěch veřejnosti.
Jo, veřejnost. Taková přehlídka chyb bruslení a jiných obskurností se jinde nevidí. Šmajdání, nezvládnutí základních technik či slepota a padoucnice se hned tak nevidí.
Ale to už se mikrofonu chopil chytrý chlapík a uvedl Martinu Bráblíkovou. Ta pronesla několik vět podobných tomuto slohovému cvičení a začala rozdávat autogramy.
Souběžně vystoupil T, který předvedl svůj obvyklý standard tance na bruslích. S P jsme mu dělali atmosféru – lidi se nechali strhnout k potlesku a T byl ve sedmém nebi. Pak nastoupil pan V – geek like vzhled, koukající modré slipy included. Předvedl něco žonglování a všichni mu zatleskali. Jestli to bylo povzbuzeno planou nadějí, že když se mu zatleská, tak odejde, očekávání selhalo. Nakonec toho nechal sám od sebe a mohlo se na start.
Z Palackého náměstí přes most do Zborovské. Hned na začátku koleje tramvají uprostřed křižovatky, do Zborovské sjezd. Halasně ohlášená událost a to, že Sáblíková povede závod vzal za své v půlce mostu (tak 200 metrů). Sáblíková zajel na kraj, zamávala a dál nejela. Jak rozumné řešení.
Dav nějak překlopýtal koleje a už se musel psychicky připravit na sjezd do Zborovské. On to není sjezd – na to by byl potřeba svah. Toho tu byl kritický nedosatek. Přesto jsem zahlédl pár pádů a první genialitu pořadatelů. Ve chvíli, kdy se dav začal z kopce rozjíždět, nezrychlili a naopak upozorňovali všechny, kterým to jelo rychleji, aby nepředjížděli multimediální vodící vůz. Po pár vteřinách toto upozornění brali v potaz jen ti nejbojácnější a naopak většina počkala na pořadatele tam, kde jim brusle na rovině sami zastavily.
To pořadatele zneklidnilo a tak zvolnili tempo. Na zhruba rychlost chůze, možná o něco méně. Ale my jsme nešli pěšky, my jsme jeli na bruslích…
To pár bruslařů (trekaři, já a ještě pár) znechutilo a tak jsme to brali různě: po chodnících, před pořadateli, před policií a snažili jsme se v tom najít aspoň nějakou zábavu. Moc se nedařilo. Občas jsem počkal na peloton a projel se ním. Spíše skrze něj.
Dojelo se zpět na Palackého náměstí a otočilo se směr Podolí. Slovo dalo slovo a policejní vůz zrychlil – a my s ním. Pořadatele to z klidu nevyvedlo a dál jeli pomaloučku. Ty by snad nezrychlili ani kdyby padali volným pádem.
Takže jsme krouživým pohybem kolem davu zvolna postupovali určenou trasou. Nuda, nuda, šeď, šeď.
Obrátka v Podolí u bazénu a zpět.
O kousek dál jsem to vzdal: uklidil jsem se na chodník a do protisměru, šlápl do toho a zmizel směr Palackého náměstí s tím, že tam na ně počkám. Nevím, jak k tomu došlo- celou cestu jsem ho neviděl, ale T dojel předemnou. Já tedy druhý a třetí byl jeden Rus – styl hrozný, ale jelo mu to rychle. Pak zbytek trekařů, pak dlouho nic a pak oficiální dav.
Po proslovu zaexhiboval ještě pan V a to byl konec. Já si dal ještě street přes Letnou domů.
