TiK

Všem, co přežili včerejší večer: Gratuluju

Křišťálová lupa: nominujte mě !

Na Jerryho přání: Letní Letná. Tentokrát žádné závody, ale kultura :)
Kdo a na co by šel ?

Jean Yves Blondeau a.k.a. Rollerman – tentokrát downhill

Modřany – Zbraslav
Možná už znáte, možná ještě ne. Ale pro mě to bylo poprvé. I když ne na bruslích, ale na kole.
A o co jde ?
O relativně novou cyklostezku – pokračování oblíbené trasy Podolí – Modřany. Tam, kde byl donedávna konec stezky na můstku u občerstvení (viz článek v Magazinline 02) je možná jet dál.
První část sice vede po dost mizerném asfaltu, ale po pár desítkách metrů přijde zcela nový asfaltový koberec směrem na Zbraslav.

  

První část je široká s pravidelnými rozšířeními – možná budou osazeny lavičky ?
Poté se stezka zúží a objeví se bílá čára uprostřed. Mimochodem – po většinu ze tříkilometrové délky je stezka poměrně úzká – subjektivně užší než Ladronka. Dva kočárky proti sobě to mají na milimetry, moje kolo (široká řidítka) + jeden bruslař v protisměru tak tak a na jízdu vedle sebe rovnou zapomeňte. Chvíle, kdy se kolem mě prohnali dva rychlobruslaři s širokým rozmachem nebo kdy se mezi dva míjející cyklisty vešel ještě třetí v plné rychlosti nebyly příjemné. Ustát se to dá, ale chtělo by to asfalt aspoň o metr širší.

  

Druhá výtka směřuje k ukončení. Konec je tak nějak…nikde. Zhruba sto metrů mizerného asfaltu před zbraslavským mostem. Tudíž jsou na konci dvě možnosti – mizerným asfaltem se přeškobrtat na most a někam pokračovat nebo se otočit a vracet se. Nezbývá než doufat, že časem se kvalitní povrch rozšíří dále podle Vltavy.
A poslední výtky se týká počasí – jak asi víte, v Modřanech kolem vody to fouká. Pokud do zad, je do dobré. Ale silný protivítr není nic moc. A že ho tam je.
Na druhou stranu to zlepšuje techniku odrazu a fyzičku. Ale šlapat delší úseky na převod 3/5 ye všech sil a jet kolem 16km/h je peklo :)

  

Závěr: Příjemné rozšíření modřanské stezky. Kvalitní asfalt, příjemné okolí a na každém konci občerstvení. Jen škoda šířky…

Proč nemám rád rychlobruslaře
Jednuduchá odpověď: protože jsou zlo. Ale s tím nevystačím a budu muset být konkrétnější.
Protože jsou zlo.
Ale no tak – dost vtipů.
Rychlobruslaři pro mě představují jednu z nejryzejších (lzy ryzí stupňovat ?) forem komercionalizace bruslení.
Bruslení přestává být relaxační aktivitou či životním stylem, ale stává se honem. Honem nikoliv za překonáním sama sebe, ale „být lepší než ostatní“. Na oválu odnikud nikam dokázat, že jsem o nula nula celé nic rychlejší než ten vedle.
Třeba proto, že mám lepší super-značkové kola měnící se dle povrchu, boty za desetitisíce přesně na míru, elastické kombinézy „jako“ plné jmen sponzorů známých značek a ostřejší lokty. Taková malá formule 1 kombinovaná s přípravou na start raketoplánu a Tour de France.
S honem za vteřinami přicházejí i další: hádky o to, kdo závod táhl a kdo se vezl, kdo jel v souladu s pravidly. Stížnosti a ostrá slova po závodech.
Přicházejí pravidelné tréningy, dodržování tepových frekvencí při tréningu a zdravá výživa.
Rovnice „dnes si nedám rohlík, abych okruh zajel o 0,0001s rychleji“ mě děsí.
Předpokládám, že je jen otázkou času, kdy se po vzoru např. Tour de France přidá i výživa nezdravá.
Mám dojem, že k vyděšení průměrného rychlobruslaře stačí svah. Postavit ho nahoru a naznačit mu, že jeho další jízda povede směrem dolů. Případně zatáčkami. Ale vlastně – proč by to dělal. Na jízdu má ovál.
Krásný ovál bez překážek, psů, dětí a nerychlobruslařů.
Po něm se krásně jede, kilometry přibývají – ale odtržení od jízdy s okolním, ne vždy přátelsky naladěným, světem roste. Očekává tedy, že všichni umí jezdit vpravo ve směru/proti směru hodinových ručiček. Používají lokty ke zlepšování pozic a vůbec se chovají podobně jako on.
A pak přijde rozčarování ze světa mimo ovál: každý si jezdí jak chce. Někdo se psem, někdo po ulici, někdo za ruku s kamarádem/kamarádkou. Bez loktů, bez honby za rekordy. Prostě jen tak.
Chová se tedy jak je zvyklý – a stále nerozumí tomu, proč si ostatní stěžují. Proč ho nemají rádi. Vždyť jsou to také bruslaři, ne ? Jako on. Kde je chyba ?
A proto nemám rychlobruslaře rád.

PS: odpověď 90% lidí na otázku „jak vypadá rychlobruslař?“ bude znít ve smyslu „jezdí v elastickém trikotu, má pětikolečkové brusle a jezdí rychle v předklonu“. Tak si to přeberte.
A čest výjimkám.

Jednuduchá odpověď: protože jsou zlo. Ale s tím nevystačím a budu muset být konkrétnější.

Protože jsou zlo.

Ale no tak – dost vtipů.

Rychlobruslaři pro mě představují jednu z nejryzejších (lzy ryzí stupňovat ?) forem komercionalizace bruslení.

Bruslení přestává být relaxační aktivitou či životním stylem, ale stává se honem. Honem nikoliv za překonáním sama sebe, ale „být lepší než ostatní“. Na oválu odnikud nikam dokázat, že jsem o nula nula celé nic rychlejší než ten vedle.

Třeba proto, že mám lepší super-značkové kola měnící se dle povrchu, boty za desetitisíce přesně na míru, elastické kombinézy „jako“ plné jmen sponzorů známých značek a ostřejší lokty. Taková malá formule 1 kombinovaná s přípravou na start raketoplánu a Tour de France.

S honem za vteřinami přicházejí i další: hádky o to, kdo závod táhl a kdo se vezl, kdo jel v souladu s pravidly. Stížnosti a ostrá slova po závodech.

Přicházejí pravidelné tréningy, dodržování tepových frekvencí při tréningu a zdravá výživa.

Rovnice „dnes si nedám rohlík, abych okruh zajel o 0,0001s rychleji“ mě děsí.

Předpokládám, že je jen otázkou času, kdy se po vzoru např. Tour de France přidá i výživa nezdravá.

Mám dojem, že k vyděšení průměrného rychlobruslaře stačí svah. Postavit ho nahoru a naznačit mu, že jeho další jízda povede směrem dolů. Případně zatáčkami. Ale vlastně – proč by to dělal. Na jízdu má ovál.

Krásný ovál bez překážek, psů, dětí a nerychlobruslařů.

Po něm se krásně jede, kilometry přibývají – ale odtržení od jízdy s okolním, ne vždy přátelsky naladěným, světem roste. Očekává tedy, že všichni umí jezdit vpravo ve směru/proti směru hodinových ručiček. Používají lokty ke zlepšování pozic a vůbec se chovají podobně jako on.

A pak přijde rozčarování ze světa mimo ovál: každý si jezdí jak chce. Někdo se psem, někdo po ulici, někdo za ruku s kamarádem/kamarádkou. Bez loktů, bez honby za rekordy. Prostě jen tak.

Chová se tedy jak je zvyklý – a stále nerozumí tomu, proč si ostatní stěžují. Proč ho nemají rádi. Vždyť jsou to také bruslaři, ne ? Jako on. Kde je chyba ?

A proto nemám rychlobruslaře rád.
PS: odpověď 90% lidí na otázku „jak vypadá rychlobruslař?“ bude znít ve smyslu „jezdí v elastickém trikotu, má pětikolečkové brusle a jezdí rychle v předklonu“. Tak si to přeberte.

A malý "mobil-edit" z letenského slalomu

Ještě než zmizím na dovolenou (někam, kde nebudou hobby bruslaři ) přidám jednom video – "jen downhill"
Z Ladronky na Smíchov.
Mimochodem – na Ladronce točili nějakou reklamu, takže jsem zvědav, pod jakým produktem poznám panorama Prahy a ladronský ovál.
Hobbybruslaři tam také nějací byli, ale nefotil jsem. I když jsem zahlédl jeden manévr při předjíždění, který bych rozhodně napopsal jako "bezpečený" a "ohleduplný", i když na rovném úseku byli jen sami dva.
Ale zpět k videu: nevím proč, ale v okně prohlížeče mi jede cca 2x rychleji – takovej fofr to zase nebyl .
A konec je trochu zmatený – poslední zatáčka je prudká, končí na semaforech a většinou je tam fronta aut – a to jsem opravdu nechtěl řešit s mobilem v ruce.
Takže jsem tak lehce zakličkoval a tak.

Malá prosba:
doplnil jsem možnost přidávat do videí formát 3gp – neboli rovnou z mobilu.
Přehrávání jde přes QuickTime plug-in (u mě ve verzi 7.1.6).
Testováno v Opeře 9.22, IE6 a SeaMonkey 1.1.
Můžete tedy kliknout a dát mi vědět, komu to funguje/nefunguje ?