TiK

Po běhání ještě večer kolo. Přes Krčák na Jesenici, zahnout na Břežany a skrz tunel z řepky přes pole do Zvole.

Mimochodem – v Krčáku po vrstevnici zpět z Hrádku už je docela o hubu. Cestička je jen naznačená, má podélný sklon svahu a do toho nějaké kořeny, na kterých má kolo tendence ujíždět po svahu dolů. MOžná místo realizace zábradlí proti kolařům nahoře by nebylo špatné sem poslat dva chlapi s krumpáčem a lopatou.

Ještě uhnout přes les na Březovou. Hele, já se potmě z toho sjezdu bál víc než obvykle. A to jsem ještě cestou naháněl srnku, se kterou jsme se potkali v úzké uličce proti sobě. No, nakonec jsme se vyhnuli.

Dolů do Vraného a podle vody domů.

Další padesátka doma – a nemám pocit, že by to bylo moc nebo že bych byl unavený.

asdf

Už nějakou dobu mě zlobí kotník. CHodik a kolo je v pohodě, běhání míň. Takže pomalu a krátce, nejlépe na tartanu (a o tom jindy).

Takže jsem zkusmo nohu zavázal a šel. Bolelo to.

První kolo prakticky nešlo. Tak co, sundám obvaz. Hele, je to lepší. Ale pořád nic moc.

Kašlu na to, sundám boty a budu chvíli courat v trávě (je to uzavřený areál, takže žádné psí exkrementy a rozbité sklo).

Hele, ono to docela jde. Poklusávám travou bos, občas udělám pár kroků na tartanu. Fakt to jde. Vracím se na tartan bos a zrychluju. Ano, chodidla nejsou zvyklá, ale dobré.

Ještě zrychluju a co – dám si čas na 1km. Moc naběháno nemám, pořád něco běhá, nohy srandovně plácaj o dráhu.

Jo, bylo to náročné. Pak koukám na čas: o šest vteřin lepší osobák na kilometr. Co?

V tu ránu super nálada, pohoda. Stále bos vyklušu půl kiláku a jdu domů

Kvůli zádům jsem teď neběhal pravidelně – a je to sakra znát. Venku krásně, slunečno, teplo, světlo :), plány velké – tak dvacet a když se poběží dobře, tak se uvidí.

Jo, desítka s odřenejma ušima. Utahanej jak pes, nebavilo… Chyběla síla i morálka. Včetně posledního km za 4:20, protože jsem dobíhal autobus – který už jsem měl ve výhledu a viděl jsem ho. Ano, tři sekundy za osobákem na km… :) A pak že nemůžu…

Takže jsem se protrápil desítku a doufám, že teď to bude běh pravidelný a zase to začne k něčemu vypadat.

Tohle je titulek, který se tu za poslední dobu objevuje docela často. Rozhodně častěji, než bych chtěl. A to rozhodně není dobré vysvědčení pro mou (chatrnou) tělesnou stránku.

Teď už jsou záda docela v pohodě a protože meteorologové slibovali sněhovou bouři, náledí a uragán, šel jsem se proběhnout.

Mělo to být lehkých sedm, skončil jsem na devíti a něco s nuselským údolím uprostřed. A pár přestávkama na fotky.

jsem vzdal pár hodin před startem. Záda se fakt nedala a dnes jsem byl na krátké procházce a i tak poměrně trpěl.

Takže i další tréning na ty zajímavější předemnou se odkládá.

Super

Ze závodů nic nebude. V podvečer jsem se rval :) se synem a najednou křupodkudsi ze zad. Bolest, hejbat moc nešlo, při dýchání to cítím…

Možná, kdyby to byl pět, deset po rovině, tak bych o tom uvažoval. Ale půlka s převýšním +600m na Blaník, to by asi nedopadlo dobře.

Stejně kvůli zádům teď, ve čtyři v noci, nespim.

Takže tolik k mým prvním velkým závodům.

Zítra jen pár km a v sobotu závody. Ale dnes ještě 12km kolo přes centrum Prahy. A jako obvykle mi ujel autobus, takže poklusem na Pankrác z nábřeží.

Bylo to o něco rychlejší než obvykle, ale docela v pohodě.

Stejně se závodu obávám a jsem nerovózní – na prvním nechci skončit poslední.

S batohem, jen pár kilometrů. Pro nové bačkory pro syne. Na Vinohrady a zpět, alespoň přes Jezerku nahoru.

že už mám tři týdny trénovat podle plánu. Ooops :)