TiK

Vyrazil jsem až v podvečer a hned – autobus.  Prima. Jen co jsem to rozdýchal, tak na Stalina. Pár laviček, ale nějak to nebylo ono. Ne že bych ještě byl rozhozený, ale prostě mi to nesedlo.

Takže jsem sjel na Vltavskou. Vcelku mě štve sjezd z Letné. Kostelní je přeplněná, Stromovka rozkopaná a Milady Horákové… no, dá se jet po středním panelu mezi kolejemi. Alespoň něco.

Z Vltavské netradičně na Libeňský most a skrze obchoďák Kauflandu na Palmovku. Tramvají na Krejcárek a hurá do tunelu. Stezka pod Vítkovem je čím dál tím více zanedbaná. Koše přetékají odpadky, podle charakteristického zápachu se tam opaluje izolace z kabelů a uprostřed toho sedí skupinky cikánů. Občas tam leží i peřina nebo rozbitá televize. Prostě zadní dvorek žižkovského gheta.

Začíná to tam být dost … na nic. Tunel neosvětlený, bordel kolem… Možná jestli se to podaří někdy zkolaudovat, tak se o to i někdo starat bude.

Odtamtud street přes Hlavní nádraží na Masaryčku a vlakem pryč z centra. Plán, že si sjedu Evropskou zrušilo počasí. Začalo pršet a tak jsem to zatáhl v polovině cesty – nejkratší cestou domů.

Na kilometry nic moc, počasí taky, nálada jakbysmet. Skoro jsem měl raději sedět doma…

je malá, ale proč to nezkoušet ?

Křižovatka. Autobus. Přechod. Zelená na semaforu. Pro mě. Já. Dláždění. Pomalu.

Nesestřelil mě čirou náhodou. Dva možní svědci v okolí neviděli nic důležitého. Řidič prohlásil “Já tě neviděl. Já tu nemůžu čekat” a odjel. SPZ jsem stačil nahlásit na 158… ale jí ji zapsanou nemám.

Policisté mi potvrdili, že to nahlásí na Dopravní podniky (ha ha ha), ale to je tak všechno, co mohou.

Takže Dopravní podniky vs. já – 1:0.

Třeba časem skóre srovnám.

vystačí si sami. Aneb Český svaz kolečkového bruslení zase perlí.

Na druhou stranu … ale nic.

ale na Kravinu roku mají brusle na elektrický pohon nakročeno řádně.

via gadgets.cz

jezdím hodně, ale tady to nějak zanedbávám. Hodně jsem si oblíbil www.sports-tracker.com – ve spolupráci s N97 úžasný nástroj. Kde, kdy, jak rychle… a ještě mi to místopisně zařadí fotky. Plus přidá, co jsem kde poslouchal.

Což je jako forma deníčku geniální – ale nenutí mě to psát sem. Stačí kliknout na Upload a je hotovo. Na něco dobře, na něco špatně. Tady bych se rozepsal, na trackeru vyjížďky nesdílím ani s přáteli.

Nebo spíše není čas. Myšlenky si rovnám už během jízdy, často mám v hlavě už kus napsaný – a přijdu k počítači, zkontroluji poštu a nic.

Ale zkusím to přemoct. A začínáme právě teď:

Dvě vyjížďky

První nedobrovolná – na Budějovické někdo skočil pod vlak, čehož důsledkem trasa C stála. A já byl na Muzeu. Sakra.

Vylezl jsem na Merkurii (teď mě překvapilo, že tu už mám článek) a přehodil se do bruslařského – přece jen stačí, když trhám jedny kalhoty.  A hurá, přes Mírák a Vyšehrad směr Pankrác. Cestou jsem se bavil sledováním davů lidí, kteří cestovali pěšky podle trasy metra. Kopec nic moc – ale kdybych věděl…

Druhá dobrovolná

Všude dobře tak co doma, že ? Z Pankráce Jeremenkovu dolů – moc to nejelo. Protivítr a ojetá kola…technika naměřila necelých 35km/h. Ano, moc pomalé.

Na nábřeží jsem odbočil směr Zbraslav. Ano, cyklostezka, na které bruslí 4/5 Prahy. Dnes ale nával moc nebyl a jelo se poměrně dobře. Až na silný vítr, který se točil tam a zpět – chvíli s větrem v zádech plnou rychlostí, o pár metrů dále protivítr a i vší silou jsem se rval kupředu rychlostí chůze…

Se zájmem (a rukama v kapsách) jsem sledoval kolegy bruslaře. Od fitness až po wannabe závodníky. Speciálně jeden – na rovině to rval plnou rychlostí (i když rukou kmital zcela mimo rytmus) a ujížděl mi, v jakékoliv technické pasáže (zatáčka, kopec, jiná zatáčka) jsem ho dojel – on tam snad zastavil, aby si to mohl prohlédnout a pak pomalu opatrně zdolal…Nic konkrétního, ale jet za ním (resp. ho pořád dojíždět) mě strašlivě iritovalo…

Zprava byl krásný pohled na západ slunce – zlatavé světlo dodávalo stezce i jízdě poklidnou, skoro až letní, atmosféru.

Jinak se jelo v pohodě, občerstvení také bylo. Zpět se jelo o něco lépe – tedy pod Barandovký most. Vítr se stočil a jel jsem s ním o závod. Hlavně v aleji pře skateparkem mi to hodilo pěkný průměr pětadvacet za hodinu.

Tam jsme se potkali s Havranem –. kdysi kolegou na Morávce. Dlouho jsem ho neviděl, pravděpodobně ho dlouho neuvidím.

Už za tmy jsem dojel pod Vyšehrad a tam nastalo peklo. Prudký vítr proti mě, mizerný povrch, dost aut na silnici. Rychlost žádná celá nula nic a jen dřina. Dojel jsem až na Národní a fakt mě to nebavilo.

Z národní jsem se posunul tramvají (opět) na I. P. Pavlova a přes Nuselák  – a pak zase kopec, vítr, hnus. Na Pankrác jsem dojel slušně vysílený ( povzbuzený dvěma energy drinky). Nohy se mi třásly, když jsem lezl do vany…což byla relaxační tečka za dněšními 35 kilometry jízdy průměrem lehce přes 15 km/h.

P. S. Milý deníčku – budu se ti věnovat více.

Kdo to říkal ? Já to říkal. A ostatní tvrdili, že to není tak horké…

via skaterock.cz

Poněkud neplánovaná a jsem zvědav, jak to nakonec dopadne. Ale v rámci stavby nového mostu Barikádníků na břehu Vltavy v Tróji vyrostlo cosi, co vypadá zajímavě. A sjízdně.

Jsem zvědav, jak to dopadne po dokončení – ale tohle za hřích a pohoupání stojí.

bylo v parku na Invalidovně. Hledám koukám – mám dojem, že jsem se tu o něm zmiňoval. Pokud ano, tak jsem ho utajil dostatečně na to, abych ten post nenašel.

Ale zpět – rekontruuje se.

Na brusle nikdy nebylo nic moc – ale na skejtu se tam jezdilo dost a dost. Souběžně s rekonstrukcí parku se opravuje i bazének. To je ta dobrá zpráva.

Ta špatná, jako mi potvrdil pracující dělník, je, že se bude napouštět vodou. Než se tedy tenhle spot přesune do historie, máte jedinečnou šanci naposledy si ho projet. Třeba jen tak z nostalgie

hlavně v Praze.

Právě probíhající rekonstrukce Parku na Invalidovně to dokazuje. Ačkoliv jsem při předešlých projížďkách narazil skoro pokaždé na nějaké bruslaře v parku, po rekonstrukci bude čerstvě vydlážděno. Kola budou drncat, brusle mají smůlu.

Ale vypadá to pěkně a je revitalizováno.

Překvapivě to není až tak velký problém – stačí se 24. dubna v 18:00 přimíchat k velké jarní cyklojízdě. Většinou se tam pár bruslařů objeví a místo se najde.

Trasa je docela pěkná – z náměstí Jiřího z Poděbrad se jede na výpadovku a směr Nuselský most. Je to lehce do kopce, ale nic tragického. Jede se vedlejšími ulicemi, ale to nikomu nebrání dát si kus legendární Vinohradské a přidat se k pelotonu až dál. Nebo, pokud to bude jako obvykle, jet daleko před pelotonem cyklistů a užívat si, že prakticky žádné auto nemůže přijet zezadu…

Nuselský most…nejde ani tak o povrch, ale o to “být tu na bruslích”.

Dál se jede ulicí Na Pankráci až na Budějovickou. Z Vyšehradu na Pražského povstání je to do kopce. Místy poměrně nechutného (vidíte mírné stoupání daleko,daleko před sebe), ale nejsou to závody, ne ? A z budějovické další historický luxus: Jeremenkova. Bohužel se asi nepojede moc rychle, ale obvykle tam není problém rozsvítit radar, nastavený na 40km/h. Ale i přesto je to široká a bezpečná cesta dolů s dobrým dojezdem. Osobně doporučím jet na začátku či na konci pelotonu a mít dost místa pro případné únikové manévry.

Posledním zajímavým místem bude Barandovký most. Výjezd je do kopce, ale pak několik pruhů pro sebe (nebál bych se, že se tak nějak spontánně uzavře celý) a sjezd směrem do ulice Strakonické… to nebude špatné.

Klady:

• projet si město jinak
• nebát se dopravy
• zabruslit si na místech, kde to jinak opravdu nejde

Zápory

• Moc cyklistů – málo místa pro brusle
• Na jednom, dvou místech dlažby
• Organizace – musí se poslouchat.

Až na Barandovký most jsou to místa (dobře, Nuselák po chodníku), která jezdím často a rád. A mohu je jen doporučit.

Těším se na vás na startu.

Pozvánka, trasa, facebook