TiK

Mladá Boleslav – Nymburk – Poděbrady

Jak jsem tu lákal na několik akcí, tak počasí bylo proti a z celého inline víkendu byla jen neděle. A nakonec jsme vyrazili jen dva: já a Kristýna. (ano, proto jsem se Jerrymu chechtal do telefonu :)

 

Mladá Boleslav

První návštěva této pravidelné jízdy městem. Bondy centrum jsme našli bez větších problémů přesto, že podle jejich stránek o návštěvníky moc nestojí (popis cesty typu „minete benzinku, pak je odbočka, tak tam ne, ale hned na té další) a u centra to bylo první a poslední místo, kde jsem věděl, kde tak asi vzhledem k Boleslavi jsem.

Vystoupili jsme z auta a já to uvedl pádem na prvních deseti metrech cesty. Totiž: stály tam dopravní kužely a co mě mohlo napadnout jiného, než slalom. Cross. Ale co už jsem neviděl bylo to, že kužely stojí na spáře měkkého asfaltu, na slunci pěkně rozteklého. Takže nohy křížem, nájezd na kužel, přenesení váhy a PRÁSK. Neležel jsem jak široký, tak dlouhý ale spíše stylem podťatý strom. Škody na majetku mírné, horší byl mobil, klíče a kapesní nožík v kapse, kteréžto předměty se mi obtiskly při pádu do zaťatého svalu. Druhou drobností byla lehce odřená dlaň – což potěšilo Kristýnu: „Hele, mám lékárničku, já ti to něčím postříkám“. Asi takhle: zlatý Jodisol. Po půl hodině, kdy se mi do ruky vrátil cit, z očí zmizely slzy a celkové se vrátila chuť k životu jsem Kristýně nezapomněl poděkovat za záchranu života :)

Před Bondy centrem byl přichystán program: napřed závod na cca 400 metrů – více méně propagační. Kdo se přihlásil, jel, ceny jen nějaké upomínkové. Pak nastoupil Tóča se svou taneční show. Nebylo špatné, ale kdo zná z Letné, nemohl být překvapen. Další byla Lenka Buchcárová a slalom (Mimochodem, poprvé po delší době jsem ji věděl obarvenou na černo a s lehce dospělejší image – málem jsem ji nepoznal). Pár věcí předvedla ale také už jsem ji viděl jezdit s větším nasazením. V programu se také objevila exhibice na kole – flatland, druhé kolo Tóča + Lenka na trekách a nebo exhibiční závod speed bruslení. Aspoň se mohli všichni přesvědčit, jak moc velká nuda to je. I když o troch vzruchu se postaral jeden ze speedařů (fakt nevím který) při závěrečném sprintu – zakopl a cílem se moc hezky prokutálel. Tak mě napadá, že padli jen dva lidé – já a rychlobruslař. Asi s nimi mám společného více, než si připouštím.

Na druhou stranu proč nepřipomenout chvíli kdy uprostřed ulice začíná travnatý pás. Všichni normální lidé zamíří do pravého pruhu – jediný, kdo se vydá za trávou protisměrem vstřic přijíždějícímu autu jsou 4ks rychlobruslařů.

Závěr exhibice patřil Manďákovi a jeho jízdám za/před a kolem motorky. Držitel českého rychlostního rekordu za motorkou (asi 180, fakt se mi to teď nechce ověřovat), tady se proháněl plusminus 90km/h. Chvíli to bylo atraktivní, celkově moc dlouhé. Lidi moc neocení, jestli jede po jedné či po druhé brusli a vypadá to vcelku na stejno.

Ale musím zmínit, že Manďák to vlastně celé v Boleslavi organizuje a vybírá trasu – takže dost kritiky a velké poděkování.

Program skončil a hurá na start jízdy. Geniálním nápadem bylo rozdávat pouťové frkačky – lidé měli pocit, že „něco“ dostali, zároveň kravál zajišťoval pozornost okolí a všichni s tím blbli jak malí. Prostě opravdu výborný nápad.

A jelo se. Trasu netuším – ve chvílích, kdy nebyl vidět komín Škodovky jsem netušil, kterým směrem se asi tak jede. Ale jízda (dle organizátorů 14km) byla příjemná. Účast 800 lidí (opět odhad organizátorů), několik zastávek, ale celkové to odsýpalo svižne.

Co mě ale překvapilo byla organizace: jistě, vepředu a vzadu vůz městské policie, ale to bylo tak všechno. Na těch opravdu velkých křižovatkách blokovalo provoz pár kolařů, ale to bylo všechno. Prostě to ta nějak (jistě, pár výjimek bylo) fungovalo. Když to srovnám s Pardubicemi (policajt na každém rohu) nebo Prahou (řidiči jedou i když tam ta policie je), nezbává než konstatovat, že to funguje tak nějak samo. A dobře to fungovalo. Ale tím v žádném případě nechci upírat zásluhy MP – bez nich by to bylo jistě složitější.

Projeli jsme křížem krážem kus Boleslavi a za zhruba hodinu a půl se vrátili na start. Ještě závěrečné slovo organizátorů, pozvánka na příště, reklama na plánované noční bruslení a konec.

Akce mě velmi příjemně překvapila a líbila se mi. A to nemluvím o pozdvižení, které vyvolávaly moje semišky :). Takže příště na shledanou v Mladé Boleslavi.

 

Nymburk – Poděbrady a zpět

Protože bylo ještě málo hodin, vyrazili jsme do Nymburka. Parkování kousek od náměstí a vzhůru do cukrárny na tříšť; první katastrofa: na náměstí mají jen zmrzlinu a onu luxusní ledovou tříšť už ne. Ale snad se to do léta změní.

Z centra kolem kostela a hradeb, pár metrů dlažby u mostu a šup na stezku. Kristýna si pořád stěžovala na mizerný povrch. Ano, sice pár kořenů pod asfaltem od loňska vylezlo, ale pořád je to (imho) velmi slušný povrch. Podle Kristýny nikoliv.

Dobrá zpráva je, že na pravém břehu je kus nového asfaltu – tam, kde to bylo nejrozbitější je teď luxusní povrch. Méně dobrá zpráva je, že na kousek ve Velkém zboží se nedostalo a tam je to fakt mizerné. Ale co je to proti cestě přes Prahu ?

Příjezd do Poděbrad a občerstvení v známé restauraci hned pod mostem. Ano, tousty mají pořád dobrá. Jen servírka loni byla mladší, pihovatější a roztomilejší. :)

Tou dobou už toho Kristýna měla tak akorát – jen ji ještě čekala celé cesta zpět. Plus dokopec/skopec přes poděbradský most.

Ale nakonec jsme dojeli zpět. I přes remcání že tenhle povrch je mizerný, není síla a už ani metr. Zpět přes most v Nymburku, auto a pryč. Ještě vylepšit fyzičku a skluz a příště se třeba dostaneme pod hodinu :)

Zpět jsme přijeli skoro v osm a to už byla stezka skoro prázdná. Kromě několika miliónů malých mušek, které jsme polykali na kila.

A to byl konec inline neděle.