TiK

Po odstřelu Manďáka se bruslení přeci jen konalo.

Start v areálu AC Mladá Boleslav, cesta městem, v polovině pauza a občerstvení a zpět.

Některé zdroje uváděly start akce na pátou hodinu – ale to jsem tam přijel současně s pořadateli. Hm. Objevily se nafukovací brány, začalo se čepovat zdarma místní nealkoholické pivo a zvolna se začali scházet jezdci. A objevilo se docela dost pumpičkářů (čti cyklistů (a takhle to nevypadalo)) – ať jako organizátoři, tak i jako účastníci.

Musím ale uznat, že je to snad první inline akce, která začala na minutu přesně. V šest už byly zopakovány pokyny a stádečko se zařadilo za mediální auto a vzhůru do ulic.

A že pumpičkářů bylo ! Hlavní nevýhoda koexistenci bruslařů a cyklistů se tak nějak nabízí sama: bruslař se rozmachuje do široka a pumpičkář (i s pomocí buzi-oblečku) špatně jede pomalu – neboli rychlostí vyjížďky bruslaře. Společná cesta zkopce nebo do kopce, pokud dav trochu zhoustne, začíná být zábavná. taková reality show Survivor – Mladá Boleslav.

Letošní podzimní cyklojízdy se účastním na bruslích – už se těším, kolik pumpičkářů naštvu…

Mimochodem – Manďák se také účastnil, zubil se kolem dokola hlavy a pilně fotil.

Zvolna, velmi zvolna jsme křižovali okolní ulice. Místy to spíš nejelo než jelo a setkání s dokopcem i skopcem bylo pro pár bruslařů premiérové.

Nějak jsme se doškobrtali do poloviny (spíše dvou třetin) a bylo občerstvení. A minirampa.

Po odpočinku jsme se stočilo ke startu poslední jízdy, kterou jsem v Boleslavi jel. A odtamtud zvolna zpět na hřiště. Možná proběhl ještě jeden oválek, do sportovního areálu už jsem nezajížděl.

Tak jaké ?

Takové průměrné. Jsem rád že jsem jel. Kladů i záporů bylo dostatek; příště bude s čím porovnávat. Protože kdyby už nic jiného, tak mě neodradili.