TiK

vykřikl jeden z komentářů na youtube. A mě vytrhl ze sledování historie – od MC Hammera přes KLF k Rozalle. Oklikou přec Criss-cross, Snap či Vanilkovou zmzlinu k Reel 2 Reel. Ano, I like to move it není nová písnička pro Madagaskar. Mystic a Ritmo de la Noche. Promlouvá k vám ještě noc ? Nebo už jen ve dne a ve skateparku ?

Hala na Brumlovce, první setkání s 2 Unlimited a nočními streety. První koncert Prodigi v Praze. Na oslavu mých narozenin. Bylo to 18 ? Ani už nevím. Ale přesně vím, co a kde se dělo.

V tomhle je je related na youtube magické. Stejně magické jako Jam & Spoon a jejich Find me. Občas ještě hledám. Ale stále méně  – hledám i nacházím. Stárnu. A jsem rád, že mohu říct – ty roky stály za to a jsem rád, že teď je to jinak. I když – občas, jen krátce, se mi zasteskne.

Jo, mládeži, přišli jste o hodně. A ani vám teď ten drsný hyp-gangsta-hop nezávidím. Ale co.

Everybody’s Free.

jen aktuálně na kole. I když brusle také – a to se počítá. Hlavně Letná. Ostatně co jiného. Po opravě bruslí se to ani jinak nedá, obzvlášť když je venku jaro.

Jen pár střípků.

Skejťáci jsou prasata. Nic nového.

Na Letné proběhla hudební produkce.

Tedy – jestli je to hudebni produkce, tak sním ojetá kolečka.

noční street více než kdy jindy. A velký podíl na tom mám soundtrack z Drive (mimochodem, velmi zajímavý film).

Úchvatně pomalé a náladotvorné rytmy plynoucí do uší. Dokonalé odstínění okolního zvuku – nepřítomnost obvyklých městských ruchů je až zneklidňující. Vznáším se ve vzduchoprázdnu, koutkem oka vidím rozmazávající se budovy, mizející ze zorného pole. Ulice se houpá do rytmu hudby – vlastně ne, je to jen pohyb na bruslích.

Proplouvám městem. Dlouhé klesání, minimum odrazů. V hlavě se mi prolínají scény z filmu: noční ulice, odraz světel. Ano, mám to tady a teď. Nikam nespěchám, splývám s městem, ulicí. Patří jen a jen mě. Podívejte se – jedu svým městem. Svým ztichlým, zpomaleným městem.

Jsem tu sám a přeci vnímám každou ulici, každou zatáčku, nerovnost silnice. Nezáleží na tom, jaké mám brusle. Co mám na sobě. Důležité je jen to, že bruslím. Že je tu celé město pro mě. Teď i příští noc.

Já přijedu znovu. Slibuju.

Hudba:

• Kavinsky & Lovefoxxx – Nightcall
• Desire – Under Your Spell
• College – A Real Hero (feat. Electric Youth)
• The Chromatics – Tick of the Clock

"There’s something inside you. It’s hard to explain. They’re talking about you, boy. But you’re still the same."

Hledáte něco na brusle do uší ? A Elvise znáte ? A víte, jak by hrál dnes ?

Ne ?

V tom případě doporučím The Viva Elvis Album.

Nejedna se o nějakou vypelichanou kompilaci či stopadesátý výběr The Best Off…. Jedná se (alespoň jak jsem pochopil) o desku, jak by Elvis zněl, kdyby žil a nahrával ještě dnes.

Jeho staré hity jsou oprášené a krom hlasu, občas prohnaného vokodérem, dostaly novou basovou linku a i aranže. Naprosto moderní zvuk.

Jistě, nepovedlo se to všude a některé, zvlášť pomalejší kousky, jsou …špatné. Ale od Opening, kde vás napadne, co to sakra (pro mladší WTF) je. A pak příjde Blue Suede Shoes. Temná linky bicích, řezavá kytara a zborcená foukací harmonika. Vytáhněte trochu basy a jestli vás Elvisův hlas, podbarvený jen bicími,  nechá v klidu, sním svoje kolečka.

Pokud playlist postavíte na rychlejších, věřte, že se na žádném streetu nebudete nudit. Tohle je přesně ono.

Repo Men OST

Druhá chuťovka. Film je takové oddychové béčko (byť zábavné), ale hudba…

od úvodní Rosemary Clooney a Sway (hlasitost hooodně nahlas, dechová sekce hlasitostí na hranici bolesti) je vynikající, pak už to chce playlist lehce změnit. Moderní věci zapadají, ale mě na albu spíše ruší, ale Nina Simone a Feeling Good či Mamas and Papas Dream a little Dream of me jsou úchvatné skladby, na které se dá jet pomalu i agresivně. Ale hlavně a ladně.

Protože už jak kdysi křičel Scooter: It’s nice to be important, but it’s more important to be nice.

A styl se na bruslích počítá, ne že ne.

Jistě většina uzná, že bruslit s hudbou je fajn. Ať už  techno nebo relaxujete u jazzu, je to fajn.

Dnes jsem narazil na problém. Sluchátka Sennheiser CX 300-II mají spoustu výhod: poměr cena/výkon je slušná, pokud se zarazí do uší, uspokojivě odruší okolní svět (realitu, chcete-li) a v žádném případě netlačí.

Ale mají velkou nevýhodu – na bruslích se potím a sluchátka přestávají držet a kabel je vytahuje. Což nepotěší při skoku či na schodech – najednou je z jedné strany hlavy ticho a kolem poletuje malé cosi, co má potenciál trefit mě rovnou do oka.

Pokud mám tričko, docela to jde. Ale bez něj polovinu času doháním sluchadla a vracím je do uši. A je jedno, jestli kabel nechám přes záda nebo přes břicho.

Až dneska jsem dostal geniální nápad: kabel přes záda a protáhnout gumičkou, co mi drží vlasy. Naprostý úspěch. Doporučují čtyři ze čtyř Tiků.

A co vy ? Co a jak posloucháte ? A jak vám vaše sluchátka drží ?

       Nejen bruslením živ je člověk. Tedy – hlavně. Ale k bruslení potřebuje něco poslouchat. Ne, nikoliv maminku či příslušníky Pomáhat a chránit, ale hudbu.

A protože jsem byl vždycky tak trochu diskofil, bude to tuc-tuc. Přehrabával jsem sbírku mp3 a kromě starých a provařených hitů typu 2Unlimited jsem našel i Blumchen. Neboli Jasmin Wagner. Eurodance kolem let 2004 jak vyšitý. Kdo tenkrát neznal Ich bin wieder hier, Herz an Herz, Kleiner Satellit nebo Du und Ich. Nic moc náročného, ale nejeden street při tom utekl jako voda. A v neposlední řadě se na ni moc pěkně koukalo :)

Ne, slabost pro zelené oči mi nevyčítejte.

Takže se tak probírám mp3kama a říkám si – copak asi dělá dnes. Gúgl, wiki…a je to větší šok než u Angeliky.

Raději si ji budu pomatovat jako jako zamlada. Protože takhle fotka opravdu lichotivá není. A pár jejích písniček má dodnes v telefonu stabilní místo pro bruslení…

http://musicserver.cz/clanek/27213/Lights-princezna-z-rise-snu/

pro jízdu přeplněnou trasou Příkopy – Národní ?

Frankie goes to Hollywood a Relax. (Možno použít i k zabití malajského premiéra, ale pro super slalom mezi lidmi stačí též). Hudba i klipy staré dobré pekelné osmdesátky…