TiK

Auto*mat, jinak taktéž organizace mající nasvědomí cyklojízdy v Praze (s tendencí rostoucího aktivismu) na Facebooku hledá špuntaře. Neboli lidi, kteří, na hraně zákona (či lehce za ní) pomáhají řídit dopravu.

Zpočátku to bylo jasné – punk, vole a špuntovalo se o sto šest. Pak se zoficiálnilo, s řízením dopravy začala pomáhat policie, ale špuntaři stejně stojí během jízdy na nárožích a blokují dopravu, aby mohla cyklojízda projet.

No, a občas někdo dostane po hubě. I když proti dřívějšku konfliktů subjektivně ubylo.

V posledním případě se Auto*mat od něj ukázkově distancoval a hodil ho přes palubu. viz dfens-cz.com.

Před pár dny se na Facebooku objevila náborová nabídka pro nové špuntaře. http://www.facebook.com/IniciativaAutoMat. Do komentáře jsem se přeptal, zda v případě problémů poletí přes palubu jako minule a přidal odkaz.

Příspěvek zmizel poměrně rychle. Pro tu srandu a s poznámkou, za jak dlouho nebudu moci na FB stránce komentovat jsem ho poslal znovu.

A hle, už na FB stránku Auto*matu nemohu napsat ani čárku.

Jedná se o kola dodávaná k bruslím K2 The Don – takže defaultní kola. Od kterých málokdo čeká zázraky. Mimochodem – stejnými koly jsou vybaveny i K2 Il Capo a možná i další ze série Commission. Tudíž se s nimi setká dost lidí – možná jako s prvními.

Parametry:

• Velikost: 80mm
• Tvrdost 84A

Kola jsou profilovány pro street – čili jízdu po městě (schody, skoky, ulice). Nemají obdéníkový profil jako agresivní ani štihlý eliptický jako rychlobruslařská – tahle kola jsou něco mezi.

Pozn. Porovnávám s koly Labeda Team Racing 80 mm/84A, tudíž velmi podobnými. A v rámci objektivy musím říct, že Labedy považuji za jedny z nejlepších kol pro “normální” bruslení.

Kola jsem získal sice jetá, ale v podstatě jen špinavá a ani vrchní hladká vrstva nebyla nikde sjetá. Takže jako nová :).

Montáží se zabývat nemusím, nandat ložiska a vložit kola do rámu – na tom není co recenzovat. Vzhůru na ulici.

První kroky – a něco je špatně. Nějak to nejede. Ložiska jsou vcelku nová, takže co – kola. Subjektivně to jede stejně jako Labedy (aktuálně s rozlámanými středy a velikostí mezi 70-75mm podle stupně ojetí). To je špatně. Moc špatně.

Z chodníku na hladký letenský mramor. Tady je to o něco lepší, ale zase – na to že jsou to nová kola je to slabé. Nechce se jim nabrat rychlost a při jízdě setrvačností dost ztrácejí.

Dál na mramoru podkluzují – jasná hranice u Labed, kdy je jasně poznat, kdy ještě drží stopu a kdy se už “utrhnou” není čitelná – párkát jdu v zatáčce k zemi.

Pár skoků – a ani dopady kola příliš netlumí. Ostatně jízda po nekvalitním povrchu (jakýkoliv přesun po Praze) je poměrně nekomfortní.

Poslední test ve skateparku na Smíchově. Na kovových překážkách kloužou a ustřelují – opět zcela náhodně a nečitelně.

Možná by byla zajímavá na freestyle slalom, kde by se jejich nevýhody mohly změnit ve výhody, ale na to jsou zase poměrně velká.

Závěr: Nebrat. Nekupovat jak náhradní a za cenu kolem 650Kč za 4 koupit něco jiného. Drsnější je mohou vyhodit rovnou z nových bruslí a ani je nepoužívat.

Psáno pro inline-bruslení.cz

Po prakticky třech týdnech ( z toho jeden týden na antibiotikách) jsem konečně alespoň na chvíli vyrazil na Letnou.

Ale postupně jsem si naházel pár klacků pod nohy.

Vyměnil jsem kola na bruslích. Na fotce je zleva doprava agressiv, to, co jsem sundal z aktuálních bruslí a normální 80mm kolo. Ehm.

Dal jsem tam starší kola, ale pořád vcelku slušná. Jen sjetá. Takže po třech týdnech na bruslích, které mají nesjetá kola, resp. kola zajetá na jiný směr/nastavení, než je ten aktuální. Nevím, na co jsem myslel, když jsem to dělal, ale měl jsem myslet víc.

Byl jsem rád, že stojím. Nohy nic moc, brusle zatáčely na jinou stranu, případně vůbec (flat). První kroky jsou utrpení, zbylé také. Jsem rád, že jedu, na nějaké triky není ani pomyšlení.

Poctivě šlapu asfalt odnikud nikam a snažím se trochu obrousit a srovnat kola. Jezdím to, čemu jsem se před pár dny smál. Jen na to nemám takový pěkný buzi obleček a neberu se tak vážně. (Foceno na Letné, cyklostezka rovina cca 600m, ten člověk to jezdil tam a zpět a tvářil se, že ho to baví).

Stejně jsem nakonec skončil u slalomu a lavičky. Na slalomu byla mě neznámá slečna, která očividně vyučovala inline bruslení. Hmmm. Takže o kus dál na lavičky – pár soulů a jeden pád ze schodů. Pozadu asi semd schodů, nohy se mi zaviklaly, na předposledním mi vypadl šroub z kola (kdo si to nezkontroluje…) a práskl jsem sebou na záda. Ta potupa.

Dokopal jsem se k Radkovi do půjčovny a tak nějak ukecal brigádnici, že se s Radkem znám a že mu prohrábnu šuplíky se šroubama. Doplnil jsem jsem zásoby a vrátil se na chvíli nazpět.

Ale to už začala prostehovat fyzička – takže velmi zvolna k domovu. Nebylo to tak úplně marné, ale tři týdny v posteli mi moc nepomohly… vzhůru do tréninku.

Sice ne pro mě, ale stejně jsem zvědavý, jak se nová kola osvědčí.