TiK

Možná, možná. Od zvířecího útulku u Zámcích bude možné projet po pravém břehu Vltavy dál, možná až do Klecan (to je hned přes vodu do Roztok). Buduje se cyklostezka a buduje se kvapně – podle neověřených zpráv se čekalo s čerpáním evropských fondů tak dlouho, že v prosinci již měly být vráceny, pokud se nezačne stavět.

Takže se začalo.

Jistě, v tomto úseku je každá změna dobrá a jízda na kole tam nebyla příjemná. Diplomaticky řečeno. Jinak to stálo za … a dobře si pamatuju, jak jsem nebyl schopen anglicky vysvětlit, kde že vede trasa do Děčína. A že to, na čem stojíme je ono.

Takže jak to vypadá ?

Asfaltový koberec, obroubený, zvlněný. Do první povodně tam bude zcela jistě. Alespoň to nejsou panely, jak šířily první panické zprávy. A jako obvykle to vypadá na průser. Podívejte se na cyklistu. Jednoho. A na šířku cesty. Aha…

Dva cyklisté budou mít prostor na minutí jen tak tak, při frekventovanosti této stezky tedy pojedou dvě fronty – jedna tam a jedna zpět. Do toho pár matek s kočárky, psů tam bývá také dost a třeba ještě nějaký nezbedný bruslař – a o zábavu je postaráno. Až vám z toho potekou slzy.

Pro návaznost na brusle bude od Zámků ještě potřeba překonat pár desítek metrů štěrku. Asi.

Auto*mat, jinak taktéž organizace mající nasvědomí cyklojízdy v Praze (s tendencí rostoucího aktivismu) na Facebooku hledá špuntaře. Neboli lidi, kteří, na hraně zákona (či lehce za ní) pomáhají řídit dopravu.

Zpočátku to bylo jasné – punk, vole a špuntovalo se o sto šest. Pak se zoficiálnilo, s řízením dopravy začala pomáhat policie, ale špuntaři stejně stojí během jízdy na nárožích a blokují dopravu, aby mohla cyklojízda projet.

No, a občas někdo dostane po hubě. I když proti dřívějšku konfliktů subjektivně ubylo.

V posledním případě se Auto*mat od něj ukázkově distancoval a hodil ho přes palubu. viz dfens-cz.com.

Před pár dny se na Facebooku objevila náborová nabídka pro nové špuntaře. http://www.facebook.com/IniciativaAutoMat. Do komentáře jsem se přeptal, zda v případě problémů poletí přes palubu jako minule a přidal odkaz.

Příspěvek zmizel poměrně rychle. Pro tu srandu a s poznámkou, za jak dlouho nebudu moci na FB stránce komentovat jsem ho poslal znovu.

A hle, už na FB stránku Auto*matu nemohu napsat ani čárku.

A velké překvapení. Ani ne kvůli organizátorů či počasí, ale tak nějak se podařilo.

Na úvod musím říct, že zklidňovaání dopravy mě moc nebere a že na cyklojízdu jsem jel (na bruslích, samozřejmě) velmi negativně naladěn. S tím, jak si napášu článek a budu ironický. Je to přece tak snadný cíl – zablokovat nátlakově dopravu ve čtvrteční podvečer a nasrat tisíce řidičů, jejich nenávist na kole cítím poměrně často. Vlastně ještě aby ne – cyklostezky zužují silnice, násilné zklidňování dopravy ku prospěchu všem třem cyklistům, kteří po nějaké miliónové cyklostezce za týden projedou… je toho dost.

Ale cyklojízd se účastním už dlouho a tradice zavazuje, ne ?

Na Jiřího z Poděbrad jsem jel oklikou – a dost dlouhou část cesty jsem mohl sledovat rostoucí černý mrak. Domácí meteostanice také od rána hlásila déšť. Ale doufal jsem.

Po příjezdu na místo srazu jsem se uklidil před kostel a se zájmem sledoval hemžení pod sebou. Různí lidé, různá kola. Několik desítek longboardistů. Čtyři bruslaři.

Proběhly proslovy a nějaká ta propaganda a mezitím se párkrát zablesklo. Prakticky současně se startem začalo pršet. Zpočátku jen opatrně – takové ty velké kapky na zemi, za kterými se objevuje při jízdě stopa po brusli. Jak bruslaři znají a nenávidí.

Cyklistů mi přišlo méně než minulé roky. Od organizátorů jsem zaslechl číslo kolem pěti tisíc. Opravil bych odhad o tři tisíce směrem dolů. Ale třebas je to jinak.

Ale jedeme. S opuštěním náměstí skončilo sucho. První kopec dolů a už se to vezlo. Držel jsem se kdesi kolem longboardistů , když v tom se “to” stalo. Nějakým zkratem v organizaci na trase Olříčkova – Prokopova – Husitká zavládla anarchie. Zabrala se celá silnice, jelo se mezi auty, nikdo nic neusměrňoval, na mokru to klouzalo a voda stříkala kolem – a bylo to nádherné. Duch těch minulých, nepříliš organizovaných a ne zcela legálních cyklojízd. Po kopcem se potkávali lidé mokří, ale s úsměvem od ucha k uchu. Jak málo stačí k pocitu sounáležitosti.

Od Bulhara k Vyšehradu už nastoupila o něco tužší organizace, ale stále to bylo velmi dobré. Ti, kteří vytrvali v sílícím dešti si vyměňovali spiklenecké pohledy, lidé se spontánně bavili mezi sebou. Do toho minimum organizačních pokynů a i špuntování ulic měli na starost “obyčejní” cyklisté. Policejní dozor v nedohlednu, atmosféra uvolněná.

takhle to bylo někde kolem poloviny pelotonu. Co se dělo na konci či na začátku nevím. Jediné setkání s PČR bylo na Nuselském mostě, kdy jsem čekal kvůli fotkám na čelo průvodu a vynechal jsem tak Nuselák tam a zpět. K jednomu z organizátorů přijel PaCh se slovy “co uděláme s těmi skateboardisty?”. Dozvěděl se, že by bylo fajn je nechat na pokoji a i když si trochu zaremcal, odjel a dál to nerozmazával.

Větší vtipálek byl PaCh na křižovatce Vinohradská Legerova, kde longboardisty zkusil dostat na chodník. Ten je tam široký mezi metrem a třiceti centimetry. Ne že by to někdo bral vážně.

Zpět kolem Hlaváku chvíli svítilo slunce, ale na Těšnově už zase poprchávalo. Husákovým tichem a za Štefánikovým mostem jsem se odpojil a vyjel na Letnou. Ze Stromovky by se mi už nechtělo vyjíždět.

Ztráty a nálezy.

Na jednu stranu škoda ložisek a kol – po delší jízdě v dešti a brzdění jsou vcelku naodpis. Ale tentokrát za to jízda stála. Ale jsem zvědav, jak tahle epizoda organizátorům zkomplikuje schvalování další jízdy.

Ne že by mi na tom nějak záleželo.

Ps. http://vimeo.com/40687555

Na www.cyklojizdy.cz se objevilo prohlášení:

Velmi spolupracující Policie ČR může negativně reagovat na psy, in-lineisty a „matky na kolečkových bruslích s kočárky“.  Prosím zařiďte se v návaznosti na to dle vašeho nejlepšího vědomí a svědomí.

Takové … no… jak to přesně říct. Půjčím si nadpis jiného článku zde: Hlavně nikoho !. Co přesně v organizaci znamená “může negativně” ?

Takže žádné jasné vyjádření “tohle ano, tohle ne”. Jen takové to české mlženíčko a ono to nějak dopadne.

Zřejmě budu dinosaurus. Někdy mám pocit, že jsem první cyklojízdu (na bruslích, samozřejmě) jel v době, kdy současní organizátoři odložili pomocná kolečka u svého prvního kola.

Takže podle vědomí a svědomí jsem s tím srozumněn. Jakože jo.

Ale.

Ale.

Chci se zúčastnit něčeho co ani nevím jak přesně definovat ? Na protest je to moc uhlazené, na boj se systémem moc masové. A v neposlední řadě na kole skoro cítím nenávist řidičů, když je míjím po cyklostezkých, které prakticky nikdo nepouzžívá a které zklidňují dopravu a snižují propustnost silnic.

Přístup, který volí D-Fens je už ale moc. Zase to ale vypadá na zábavu a místo ploužení se v davu (a vyhábat se policii) zajet kamsi na Vyšehrad a kochat se, co tam kdo vymyslí.

Magistrála je čí? No naše!  Následně, ca od 17:45 pořádá občanské sdružení OSBID naučnou procházku v okolí magistrály. K té se samozřejmě rád připojím a kdo bude mít zájem, může se připojit také. To, že je naplánováno současně s velkou cyklojízdou a na čas, kdy se peloton dostane na Vyšehrad není náhoda.

A vůbec. Od nadšení k vystřízlivění.

bude ve čtvrtek 19.4. Sraz v 18:00 před kostelem na Jiřího z Poděbrad.

Trasa vypadá slušně a z hlavy bude jediný problém na Štvanici – ale tam se na bruslích dá jet po chodníku. Oficiálně tak jako napůl.

Tak bacha. PČR se to nelíbí (netuším proč a jak a ani ne mi to nechce hledat), organizátoři (zcela neoficiálně) nemají problém, pokud se pojede v davu a nebude se na brusle / longboardy moc upozorňovat. A na výslovné přání ani necituji z odpovědi a vlastně se tvářím, že o ničem nevím.

Takže sklonit hlavu, nevyčnívat z davu a třeba vzpomínat na doby minulé.

Konečně jsem si udělal čas na film Auto*mat. A co jsem tam nenašel ? Radek, Zdener… a já.

Veselé časy první cyklojízdy, zavřeného Nuseláku a zatýkání účastníků.

Píšu úvod už podruhé. Poprvé se z něj vyklobala úvaha, která (až vyjde) bude zde.

Takže jak ?

Přijel jsem na netradiční start streetem přes Prahu (a hledam jsem to pohledem do mapy doma a pak už jen odhadem) a líbilo se mi tam. Jistě, ne všechno, ale ulice, vyprázdněná od aut plná stánků s jídlem, kulturou, letáky byla moc fajn. I DJ na kruhovém náměstí. Dalo by se namítnou, že to bylo moc alternativní, ale prostě líbílo.

Přesun o kousek níž na Náměstí míru ku startu. Cyklistů dost a dost, místa málo. Odklízím se kus před start a najednou se ke mně přiřítí policajt na motorce:”na bruslích jenom po chodníku, na vozovce jsou zakázané a organizátor zaručil, že v pelotonu budou jen kola”.

WTF. Moc velké wtf.

První impuls je vykašlat se na to kompletně a jet se někam projet. Po chvíli to přehodnocuju a zvažuju pravděpodobnost, že mě v několikatisícovém davu

• potká ještě jednou
• vůbec si mne všimne

Čísla odhaduji ve svůj prospěch a vyrážím s pelotonem. Náméstí míru křížem (dlažba na silnici mě neba) a do Anglické. Zvolna se vezu mezi cyklisty a žádný problém v dohledu.

Z Žitné odbočka do Štěpánské. Tam se to hodně zahustilo. Nedá se nic dělat – v Žitné to pustit naplno šlo. volím chodník – hlavně kvůli svému vlastnímu pohodlí. Na Václaváku čekám na první cyklitsty a zvolna se sunu k Opletalově, kam mají cyklisté po obkroužení Sv. Václava dorazit. První špatná odhad – začátek Opletalky je vydlážděný. Ech.

Dojíždíme do Lazarské a stojí se. A čeká se. A stojí se. Oklikou mířím k Bulharovi a čekám na cyklisty.

Napojujeme se na magistrálu a směr Husákovo ticho. V tunelu každý zvoní a ječí co to jde – moc pěkná ozvěna a všichni jsou jako malé děti.

Otočka a na Hlávkův most. Za ním mi nevyšel další odhad kvality povrchu – ale dobře pro mě. Na chodník se dá plynule navázat a jeho kvalita je dostatečná.

Mimochodem – já byl z jízdy vyhozen, ale cyklistům, kteří chodník používali všemy myslitelnými směry, neřekl nikdo nic.

Místo podjezdu na Vltavskou se točíme na Štvanici a kolem ministerstva zemědělství zpět do Husákova ticha. Zkracuju si cestu a fotím.

K jízdě se přidávám až na Rohanském nábřeží –dost bruslařů tuto část zná ze závpdů life in line nebo jak se teď seriál závodů právě jmenuje.

Po Libeňském mostě do Holešovic a Jankovcovou a okolím směr Vltavská. Krátím si to Aregnitnskou – šlapt nadjezd v ulici Železničářů se mi fakt nechce.

Plynule pokračuji do Kostelni, dělám si na travnatém ostrůvku pohodlí a čekám na cyklisty. Jednou a funí – krom jedné slečny na elektrickém kole. Kostýmek, výborně upravená a velmi nízkou frekvencí šlapání si to jede 20-25km/h do prudkého kopce. Pohled pro bohy a kdo neviděl, neuvěří.

Dojezd na Letnou, nějaká ta hudba a konec. Už jsem nečekal.

Plusy

• počasí
• sjezd Žitnou
• Husákovo ticho na bruslích

Minusy

• vyhozen na bruslích
• víc dláždění, než jsem čekal
• trasy které znám
• rychlá jízda policejních motorek kolem cyklistů
• někteří netrpěliví řidiči
• asi jediný bruslař

na bruslích ? Proč ne. Dívám se na mapu a nevidím v tom (velký) problém. Z Vinohrad to jde, pár kostek je na Náměstí Míru u Vinohradského divadla. Ale žádná tragédie. Anglická a Žitná je slušný asfalt, Štěpánská se také dá projet. I když tenhle úsek bude náročnější na kola – bude se hodně brzdit. Průvod jede pomalu a už loni byla policie dost nevlídná na ty, kteří zkusili jet před organizovaným průvodem.

Václavák. Hm. To je slabé. Na bruslích doporučím vynechat výjezd nahoru a dolů a plynule se přesunout do Opletalovy, kudy se budu vyjíždět. O kus dál v ní je už zase asfalt.

A pak to bude vcelku dobré. U Bulhara na magistrálu směr Štvanice, smyčka u Husákova ticha a směr Rohanské nábřeží. Ano, tak kde se jezdí Life in Line. Takže velmi, velmi dobré. Pár metrů kostek se objeví na Nábřeží kapitána Jaroše – ale jednak se dá jet na tramvajovém tělese nebo na protějším chodníku.

Stejně jako další trasa přes Libeňský most a Holešovice – jezdím tamtudy poměrně často a bez problémů. S drobným zpestřením v podobě nadjezdu přes koleje kolem Holešovic – zastávky je to dobré až do Veletržní. Tedy – ne že by tam byly kostky, ale výjezd na Letnou je dost do kopce. A když říkám dost, tak tím myslím dost.

Traverz do Kostelní (možná tam někde pár dlažebních kostek je) a je to. Letná, cíl.

Letošní cyklojízda vypadá k bruslařům milosrdně. Tak ideály sem, ideály tam, přijeďte se projet po magistrále.

Disc. Popis celé trasy je psán z hlavy, za nepřesnosti se omlouvám. S organizací cyklojízdy nemám nic společného.

nenasrat. Aspoň ať to není v nadpisu.

První velká letošní cyklojízda.

A hned začnu otázkou: proč. Ano, proč se to vlastně koná.

Dřív to byl protest proti nepřítomnosti cyklostezek v Praze. Teď se staví něco na každém rohu, občas dražší než dálnice. Dřív se ilegálně zastavil provoz všude, kudy se jelo. Teď se pod dohledem policie pečlivě čeká, až auta projedou (dobře, ne všude). Dřív se plamenně hovořilo o potřebách cyklistiky, o magistrátu, který na to kašle. Dnes se sluníčkově připomene, že se ve veřejném prostoru můžeme mít všichni dobře. Dřív se na Nuseláku užil volný prostor a všichni si tam blbnuli přes celou vozovku. Dnes tě organizátoři seřvou že jedeš před ně a Policie zastaví, co že si to dovoluješ nejet s davem. Dřív jelo pár desítek. Dnes několik tisíc.

A to je ten hlavní rozdíl. Masovka. Organizovaný, uhlazený vzdor. Přece nebudeme nikomu lézt na nervy, když nám na magistrátu občas hodí kost a bu bu bu, pokud budeme protestovat, tak nebudou ani ty.

Na Náměstí Jiřího z Poděbrad jsem dorazil brzy – půl hodiny před plánovaném zahájením. Kolem už na lavičkách posedávali cyklisté všech možných kol a oblečků. Před kostelem se sešla parta skejťáků – downhillistů. Bruslaře (včetně mě) jsem napočítal tři.

Davem se proplétali zástupci různých sdružení a sbírali podpisy pod své pinožení za cíli, které jsou snad důležité jen pro ně. Chyběli snad jen ještírci a čipová totalita. Kolem dokola obklopeno policií. Ano, pocit ohrožení v přítomnosti policie stále platí a občas mi ho někdo připomene.

Cvhíli hrála děsivá kletzmerová kapela (pravidlo “kletzmer dží tempo beze změny” také nepochopili) a vzhledem k davu je slyšeli jen ti nejbližší. Což jim nebránilo přednést svůj manifest, kde chtěli také podpisy také pod nějaké požadavky. Možná by nebylo od věci připomenout petice a nutnost podpisů pod nimi.)

Úsměvným bodem boje proti estabilishmentu a za ideály byly reflexní vestičky pořadatelů, zakoupené v řetězci Ikea. Free Poeople – Ikea Family.

Dalším expertem byl fotograf s aparátem ve vodotěsném obalu – jistě, pod vodu žádný problém, ale tady mu to spíše výrazně komplikovalo život.

Cyklisté sami byli kapitola sama pro sebe. Od elastických “závodníků” přes různé varianty zhulenců ku standardně vypadajícím lidem a objevilo se i několik vyloženě elegantně oblečených – kostýmek, klobouček, kolo.

Vlastně kola – modely byly různé a hrůzné. Pokud by policie udělal zátah a zkontrolovala povinné vybavení kola, z míráku by odjeli tak dva lidé. Hodně mě překvapilo rozšíření městských kol – na ceny se podívejte sami.

Doběhl proslov. Tentokrát žádné slavné osobnosti ani politici, ale jen napomenutí, abychom nevyhledávali konflikty s chudáky řidiči, kteří roní slzy, protože nemohou jet krokem v davu cyklistů a musí pár minut počkat. Takže oni mohou troubit a nadávat a my se máme usmívat. Ne to eskalovat a třeba mu auto převrátit a zapálit. Ne že by mě to napadlo.

Na bruslích se přesouvám k výjezdu z náměstí – nechce se mi šlapat do kopce uprostřed davu. Dlouho se nic neděje, ale nakonec se přeci jen rozhoupou ke startu a už se jede.

Zvolna, velmi zvolna se suneme k Náměstí míru. Dav není příliš nahuštěný a docela to jde. Brzdím (chtěl jsem napsat ze všech sil, ale to ještě přijde) abych nikoho nepřejel. Rychlost nepřesahuje rychlost chůze.

U I. P. Pavlova se tradičně čeká. A čeká. Policista smlouvá: ”Ještě jedna tramvaj a pojedeme”. Dav na to reaguje zvoněním zvonků. Stejně nic neprosadí a čeká se dál.

Po dlouhých minutách najíždíme na výpadovku a míříme na Nuselský most. (fotky budou, nemám). Ale pózuji pro fotografy a úspěšně se snažím být na konci nuseláku v čele. Uprostřed mostu ještě PČR zpacifikuje jednoho kolaře, že si dovolil jet před davem. A domlouvá mu poměrně intenzivně a dlouho. Když ho míjím, má jen nevěřícný úsměv na rtech.

Křižovatky netřeba špuntovat – zajišťuje to vcelku slušně PČR.

Dojíždíme na Budějovickou a jí to beru zadem zkratkou. Stejně jako několik cyklistů a čekáme na čelo jízdy. Předtím jsme napomenuti PČR “kudy že to jedeme”. A to jen tak stojíme na chodníku, fotíme a koukáme. Vzhůru dolů do Jeremenkovy. To je downhill, o kterém se tu už dlouho chystám napsat a stále se moc nedaří.

Stručně: dva pruhy, jeden jako odstavný, slušný povrch i sklon a v polovině radar na kontrolu rychlosti. Aktuální rekord dle gps něco přes 65km/h.

A to teď jedeme prakticky krokem. Průměr z kopce pod 15km/h a brzdím, až se kouří od kol. Cyklisti spokojení, longboardisté skřípou podrážkami i zuby. Ke konci na to kašlu  a protisměrem předjíždím lidského šneka a řadím se na hlavní silnici směrem k Barandovkému mostu.

Výřez ze výška/rychlost z Jeremekovy.

Zkratkou předjíždím celý dav a čekám na mostě, až mě dojedou.

Při pohledu na lidského hada opravuji odhady o počtech zúčastněných – na “hodně”.

Přejíždíme most a celá silnice je naše. Většina lidí toho využívá k nějakým pitomostem – jezdí se zleva doprava a všichni vypadají spokojeně.

Za mostem na odbočce k Meet Factory si kolaři užijí tak oblíbenou “critical mass”. Jedno zúžení, nadjezd nad koleje (žasnu, kolik lidí tlačí kolo do malého kopečku) a sjezd k cíli – Meet Factory. Tam vzniká nekontrolovaná tlačenice – prý někde vepředu je místo, ale to ti vzadu neví, tak zastaví. A k tomu přijedou ti více vzadu… Organizátora, vysvětlujícího, že “nezastavujte, vzadu je místo” všichni více-méně ignorují.

Auta jedou, cyklosté stojí. Ne, tomu nešlo odolat.

Končím, odpojuji se z davu a mířím pryč.

Závěrem ? Ani nevím. Na demonstraci moc uhlazené, na projížďku moc komplikované, na poznávání Prahy moc známá místa.  Málo bruslařů. Ale jako plus beru Barandovký most. V tomhle směru jsem ho ještě nejel.