TiK

Ač to příliš nesleduju, (rychlo)bruslaři opět pobavili. Oddíl A uspořádal závody a oddíl B se tam nemůže dostat. Tady by mohla sranda skončit. Třeba nějak tak, že oddíl A může vypisovat zcela co chce a pokud si dá do podmínek, že se pojede na jedné brusli bez koleček, je to jen a jen jeho věc. A že oddíl B je zcela neznámý.

Nicméně oddíl A, pořadatel, je je Nowis (to je to kolem Martina Sáblíka) a jeho vedení na nedávné valné hromadě bilo se v prsa a slibovalo podporu všem bruslařům bez rozdílu.

Oddíl B jsou zase Modřany, vedené Krupkovou, která s taktem sobě vlastním zkouší narvat rychlobruslařský oddíl zase jinam (“závody v našem sportu, na který naše děti věnující se kolečkovému bruslení přijet nemohou! “ )

Mírnou cestou na valné hromadě (buď jsem to nenašel, nebo jsem nepsal že “vyházet je všechny”) se o pár měsíců dospělo v podstatě tam, kde byli na začátku.

Ale co. Rychlobruslaři s představenstvem, co si zvolili ať se třeba sežerou. Dog eat Dog. Ale nejvíc mě to mrzí za naše kolečkové děti. Meh.

To, že nemám rychlobruslaře rád, není nic nového. Ale teď a tady se pokusím být objektivní, jak to jen půjde.

Přenesme se na podzim roku 2009. Je chladno, ale bruslařům to nevadí. Obzvlášť těm, kteří vědí. Vědí o hale v Letňanech, kam chodí každý týden hrát hokej inline hokejisti. A že zaberou jen polovinu haly.

Dala se tedy dohromady parta, která už několikátým rokem chodí v neděli večer na dvě tři hodiny pilovat slalom, krasobruslení či cokoliv jiného. Ceny mírné, se zavřenýma očima letňanského vedení to prochází už několikátým rokem.

V hale vládne pohoda a všechny to baví. Právě proto přichází Radek s nápadem: “Vezmeme si pronájem na celou zimu. Komerčně”. Chytám se toho a začínáme plánovat. Cílové skupiny jsou jasné – organizovaní rychlobruslaři s pravidelnými tréninky a dalším cílením školy – kurzy, hodiny tělesné výchovy. O víkendu večer nějaká ta diskotéka na bruslích a seriál závodů. S plány oslovujeme blízké okolí, včetně rychlobruslařů, jestli by měli zájem o halu na tréninky přes zimu.

Rozpočet je slušně napjatý – největší položka jsou personální náklady na toho, kdo tam bude stát, půjčovat brusle a dohlížet na halu. Příjmy ze vstupného budou spíš minimální. Probíhají jednání, hledáme sponzory a nakonec jdeme za ředitelem Výstaviště v Letňanech. Jméno už bohužel nevím, ale už je nějakou dobu vyhozen.

A tam přijde studená sprcha: Krupková, potažmo modřanský klub má halu zamluvenou už pár dní (hm, náhoda ?) na pár hodin několikrát týdně. Loučíme se a proběhne krátký přepočet finanční rozvahy – z rychlobruslařů nejen že by nebyly peníze, ale hala by byla ještě blokovaná. Radek ztrácí nervy, prohlašuje, že Krupovou nechce ani vidět a balí to. Já o něco později.

Ale ve své naivitě se motám kolem tehdejšího časopisu – MagazinLine. nebo tak nějak. Opět Krupková. A ta přichází s nápadem na inline závody v hale. Letňanské. Nějak se kolem toho motám, tvořím stránky, diplomy a pomáhám při přípravách. Hodně to drží nad vodou p. Štěpánek – investor časopisu. Člověk s ohromným organizačním talentem a zároveň schopností stát nohama na zemi. Nevím, kolik lidí se celkově podílelo, ale měl jsem dojem, že jsem skoro v centru dění.

Dávám dohromady web, facebook, a přes web přijde 81 registrací na závody. Z mého pohledu úspěšné. Více se dá dohledat na blogu. Současně si tam organizuju i závody ve freestyle slalomu jako předprogram závodů.

Původní dohoda o občerstvení je jasná: nakoupí se bagety a ty se z minimálním ziskem budou prodávat. První část se zdařila. Ale pak se objeví rodiče malých závodníků a každá přináší něco k jídlu na prodej – kus koláče za pět korun a tak. Občerstvení, které organizovala Krupková tedy končí několika bedýnkami nepoužitých baget a minusem cca 3 000 na každého jednoho z organizátorů. Dělíme se o ně já, Štěpánek a Krupková.

O rok později. Realizační tým opouští Štěpánek po celkovém znechucení Krupkovou a časopise – prý moc vlastních zájmů (klub, bruslení) a málo starosti o časopis. Že závody budou se objevuje dva měsíce před termínem. Opět připravuji stránky, diplomy. Přes stránky se registruje 125 lidí a já opět pomáhám s organizací či spíše s přípravou haly na závody. A opět freestyle. S dohodou, že si čas v hale zaplatím stránkami a diplomy. Tehdy mi to ještě divné nepřišlo.

A jsme v roce 2011. Mění se vedení PVA Letňany a končí zajímavá cenová politika, vstřícná k bruslařům. Závody proběhnou (freestyle i speed – 149 registrovaných) ve stejném duchu. Jen závěrečnou finanční zprávu jsem neviděl – přes nějaké ty povinné sliby od Krupkové. Ale už je mi to jedno – stránka a diplomy dělám, ale jinak se snažím na tom finančně nepodílet. Ony ty bagety tenkrát byly dost drahé.

Zpětně z mého pohledy byly všechny závody dobré a úspěšné. Snad se nepletu.

Konečně jsme se dostali do letošního roku.

Během zimy se přes sms párkrát ptám, jestli závody budou. Ticho. Zatím mě to moc nezneklidňuje – organizace pár měsíců až týdnů před termínem k CIIO tak nějak patřila. A byly starosti s valnou hromadou ČSKB a tak nějak se to snažím omlouvat.

A pak přijde bomba.

Na www.setkolecek.cz  se objevuje článek První letošní inline závody se blíží. A já na to koukám jak pověstné pánské přirození.

Na jiné doméně (no jo, ono ciio.cz bylo registrované na mě), s elegantní přesmyčkou. Místo Czech Inline Indoor Open je to teď Czech Indoor Inline Open. A logo je také úplně jiné.

“Nové” logo	Moje staré logo

Nebo ne ?

V kontaktech už pouze Krupková.

A hele – moje nafocené fotky na úplně jiných stránkách autor neautor.

Plus přesunutí do Hradce do tělocvičny. Což je očividně to nejmenší.

Takže stručně: po třech letech pomoci s organizací není třeba mi alespoň napsat mail, že se se mnou nepočítá. Raději se založí nové stránky a přejmenuje závod, aby na něj měla Krupková monopol. Ukradnou se fotky (pardón, poruší se autorská práva. To není totéž) a použije se velmi, velmi podobné logo.

Svého času jsem měl tendence Krupkovou obhajovat.

Je na čase toho nechat.