TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

Inline workshop

workshop [vérkšop] >>dílna; tvůrčí, pracovní setkání, seminář, viz Slovník cizích slov.

Už jsem tu zvažoval účast na workshopu inline bruslení. Konal se v suchu mezi jízdami Prahou a já měl nějaké výčitky, že už jsem dlouho nestál na bruslích. Nakonec zvítězila zvědavost, co to ten workshop je a jak to probíhá.

Původní plán vyjet s předstihem a protáhnout se na letenských lavičky nevyšel a tak jsem rovnou přes Stromovku letěl na místo srazu. Dojel jsem skoro na vteřinu přesně – a stále ještě brzy.

Na místě se u sochy před Výstavištěm shlukovali bruslaři různého věku i bruslí, o kousek dále byl postavený stan a plakát akce.

Trochu jsem se rozhýbal a sledoval konkurenci. Od totálních začátečníků přes jednoho wannabe rychlobruslaře až po pár vcelku schopných lidí. A pár nemyslím nějak nadneseně.

A už je to tu – krátká představovačka, instruktoři a výukový plán: sjedeme si kopec do Stromovky, pak rozcvičení a trénink několika základních dovedností. Akce s počtem cca 25 bruslařů startuje.

Ještě před tím “vyfotíme sena Facebook”. Daří se mi na na společné fotce nejsem. Jinak mám v plánu nevyčnívat z davu.

Kopec kolem Maroldova panoramatu zvládají všichni včetně začátečníků (jeden pád jsem viděl, ale až na rovině pod kopcem) vcelku slušně. Objíždíme polovinu Stromovky a je veleno:”Do trávy”. Stavíme se do kruhu a o kus dál se nám posmívá pár bikerů. Ne, že bych se divil.

230820126156 230820126152 230820126154

Rozcvička, teď už poněkud zbytečná, je spíše formální. Někteří ji dost prožívají, já už protažený jsem a tak jen doplním pár cviků dle sebe.

Odbočka: rozcvičit se je poměrně důležité. Ale stačí a/někam lehce dojet b/tam se nehnat do něčeho velkého, ale postupně se rozehřát. Nebavím se tu o závodech: přijdu a hned se snažím o výkon. Tam nějaké to rozcvičení na sucho jistě není špatné.

Na nějaké to klečení v trávě už jsem moc starý a tak se vyčleňuji z davu a rozhlížím se, jak se ostatní snaží. Poslední cvik ve dvojicích a jde se bruslit.

Instruktoři si neomylně vybírají nejužší a nejfrekventovanější místo na v celé Stromovce a staví tam účastníky do řady. Pár kuželů v několikametrových rozestupech a základy zatáčení. Při zatáčce předsadit vpřed tu nohu, kam chci zatáčet. Ok. Váhu na vnitřní noze, dozvídám se novinku. Místo dvou družstev všech 35 lidí stojí a čeká, až to každá jednotlivě projede. Stojí a překáží. Rozumně to projíždí dva, tři bruslaři, zbytek je na tom bídně.

Odbočka: z účastníků nikoho neodsuzuji. Každá nějak začínal. K instruktorům se dostanu později.

Proběhne krátký teambulding: řekněte jméno, koníčky, whatever.

Další – jízda pozadu. Oblíbené “buřtíky”, opět nic složitého. Mě baví rychlobruslař v elastiku s osazením 4×100, možná 110. Tohle je nad jeho síly. Instruktoři neopravují ani ty nejděsivější chyby a šmajdání.

Přesun na opačnou stranu Stromovky a další – překročit řadu kuželů, dojet popředu k dalšímu, otočit se a pozadu do cíle. Jedu druhý, předvádím dost jezdeckých chyb a zakolísání dost věruhodně na to, aby se ke mně vrhl instruktor, že mě bude zachraňovat. Zvažuji ukázkový pád, ale možnost rozervaných kalhot mě odrazuje a spokojuji se s dopotácením do cíle.

Chvíli sleduji ostatní, ale pak mě telefonát vytrhuje, loučím se se všemi a plnou rychlostí (he he he) mizím z dosahu.

Co mě pobavilo

Vestičky instruktorů, které měly na zádech přeškrtané snad tři lektorské společnosti, aby skončily u zijuinline.cz (odkaz není schválně).

Poměr cca 20:10 ve prospěch bezhelmičkářů.

Tak různě

Jako demo kurz možná ano. Zadarmo (pro účastníky, nevěřím, že instruktoři to zaplacené neměli) to … no… skoro šlo. Chyb bych našel víc, ale protože nemám chuť dělat zpětnou vazbu zadarmo, zkrátím to, že tuhle inline školu bych nedoporučil.

Škola, základ…čeho ?

Upozornění: tyto stránky nesouvisí s www.pujcovna-bruslí.cz. Pokud jste se tu objevili, je na vině možné staré přesměrování z původních stránek.

highschoolmusicalinlineskates_thumb1 Během odpoledne v půjčovně jsem byl svědkem návratu frekventantů kurzu inline bruslení. Sakra práce.

Lidé po minimálně pěti hodinách výuky. Nevím, jestli byl problém v nich, v učiteli nebo byl prostě špatný tlak. Ale po intenzivní výuce stáli v “A” postoji (nohy vedle sebe), netušili, jak se odrazit (ne, jako na ledních se zoubky to opravdu nejde), na miniaturním kopci (půl metru výšky na 20metrů délky, dlouhý bezpečný dojezd.) nedokázali sjet.

Co hůř: ne nedokázali – ani to nezkusili. Bezradně stáli “nahoře” a raději se od instruktora nechali po jednom svozit dolů. Ochráničovaní, ohelmičkovaní. Pokud se dostali do dosahu plotu či jiné pevné stěny, vrhali se na ni a jen ručkováním se posouvali dál. Brusle spíše překážely.

Výjimkou nebyly případy(i), kdy lidé z kurzu po několika hodinách stáli na mírném svahu, a snažili se jet vpřed do svahu. Ale jen šoupali nohama vpřed a vzad – protože základní odraz (nohu vytočit o 10-90 stupňů a odrazit se) jim buď nikdo neřekl nebo to prostě nepochopili.

Nebo jsou standardy kurzu nastavené příliš nízko ? Mezi řečí tam padlo, že přešlapování dopředu se bude řešit až další den.

Pro koho kurz inline bruslení vlastně je ?

Pro “instruktory”, kteří na tom tak maximálně vydělají ? Pro “bruslaře”, kteří, ukolébaní falešným pocitem bezpečí (a chrániči a helmou) myslí, že bruslení nebolí ? Dostupný adrenalin pro všechny bez jakéhokoliv rizika ?

Posedlost odborností. Prostě nemohou koupit/půjčit brusle a jít to někam zkusit. Potřebují certifikovaného instruktora. Nemohou to zkusit, zeptat se kolemjedoucího. Musí jim to být vysvětleno ve shodě s metodickým pokynem. A v neposlední řadě jsou kurzy bruslení byznys.

Mimochodem – probíraná teorie na kurzech. Neslyšel jsem všechno, ale – za tohle jsou lidé ochotni platit ? Rozebrat brusli, vyměnit ložisko ? Pochopím kohokoliv, kdo to zkusí a uspěje. Pochopím kohokoliv, kdo to zkusí, selže, odnese do servisu a nechá si to udělat. Ale platit za to, že mi řeknou, že mám zatočit šroubem (popsané v manuálu k bruslím) ? Co ? Stejně následuje jeden ze dvou zmíněných scénářů.

Lidé platí za něco, co by sami mohli vyzkoušet a zadarmo.

Co takový kurz produkuje ?

24aerobic0091_thumb12 Bruslaře ? Těžko. Osoby, které jsou snad nějak schopné jet po rovině. Zabrzdit či mít brusle dostatečně pod kontrolou na to, aby nikoho včetně sebe neohrozily těžko. Viděl jsem výsledky a přesto že to snad nebyl reprezentativní vzorek, byl to tristní pohled.

Výsledkem jsou postavy, které plní stezky ve Stromovce, na Ladronce či jinde. Základní postoj, velká nejistota a sebevědomí “já byl na kurzu, já to umím”, které u některých jedinců vede do fáze dvě “já byl na kurzu, jen já to umím správně a musím vám ostatním vysvětlit, jak jste to dělali špatně”. A někdy i další fáze.

Postavy, které jsou spokojené na rovné cestě odnikud nikam. Nikdy nejely z kopce, nikdy nemusely řešit nenadálou krizovou situaci. Která mimochodem naučí více, než jakýkoliv kurz (poznat chování bruslí v extrémních situacích je neocenitelné pro jakoukoliv další bruslařskou kariéru. I když je to stylem, který “beztrestně projde jednou za život”). Stejně jako pár pádů. Jistě, bolí to – ale o to je větší důvod se jim příště vyhnout. Ideálně rozborem v hlavě, co bylo špatně, co příště řešit jinak. Prostě si to čekání na sanitku nějak zpestřit :)

Co dál ?

Uvažoval jsem nad kurzy “Brusle jako dopravní prostředek” – jízda po městě, obrubníky, chodci – prostě bezpečně se dostat z bodu A do bodu B bez ohledu na to, co je mezi nimi.

Mělo to být pokračování základního kurzu.

Ale když vidím, co ten základ produkuje po dvou dnech kurzu, říkám si, že na tohle nemám nervy. Ani chuť. A raději budu příležitostně stát v půjčovně a s úsměvem vám podávat brusle.

PS:

Jsem majitelem průkazu “Instruktor inline bruslení”, vydaném organizací akreditovanou Ministerstvem školství k tomuto.  Na rozdíl od mnoha, kteří tyto služby nabízejí.

Obrázky jsou pouze ilustrační.

Škola, základ…čeho ?

high-school-musical-in-line-skates Během odpoledne v půjčovně jsem byl svědkem návratu frekventantů kurzu inline bruslení. Sakra práce.

Lidé po minimálně pěti hodinách výuky. Nevím, jestli byl problém v nich, v učiteli nebo byl prostě špatný tlak. Ale po intenzivní výuce stáli v “A” postoji (nohy vedle sebe), netušili, jak se odrazit (ne, jako na ledních se zoubky to opravdu nejde), na miniaturním kopci (půl metru výšky na 20metrů délky, dlouhý bezpečný dojezd.) nedokázali sjet.

Co hůř: ne nedokázali – ani to nezkusili. Bezradně stáli “nahoře” a raději se od instruktora nechali po jednom svozit dolů. Ochráničovaní, ohelmičkovaní. Pokud se dostali do dosahu plotu či jiné pevné stěny, vrhali se na ni a jen ručkováním se posouvali dál. Brusle spíše překážely.

Výjimkou nebyly případy(i), kdy lidé z kurzu po několika hodinách stáli na mírném svahu, a snažili se jet vpřed do svahu. Ale jen šoupali nohama vpřed a vzad – protože základní odraz (nohu vytočit o 10-90 stupňů a odrazit se) jim buď nikdo neřekl nebo to prostě nepochopili.

Nebo jsou standardy kurzu nastavené příliš nízko ? Mezi řečí tam padlo, že přešlapování dopředu se bude řešit až další den.

Pro koho kurz inline bruslení vlastně je ?

Pro “instruktory”, kteří na tom tak maximálně vydělají ? Pro “bruslaře”, kteří, ukolébaní falešným pocitem bezpečí (a chrániči a helmou) myslí, že bruslení nebolí ? Dostupný adrenalin pro všechny bez jakéhokoliv rizika ?

Posedlost odborností. Prostě nemohou koupit/půjčit brusle a jít to někam zkusit. Potřebují certifikovaného instruktora. Nemohou to zkusit, zeptat se kolemjedoucího. Musí jim to být vysvětleno ve shodě s metodickým pokynem. A v neposlední řadě jsou kurzy bruslení byznys.

Mimochodem – probíraná teorie na kurzech. Neslyšel jsem všechno, ale – za tohle jsou lidé ochotni platit ? Rozebrat brusli, vyměnit ložisko ? Pochopím kohokoliv, kdo to zkusí a uspěje. Pochopím kohokoliv, kdo to zkusí, selže, odnese do servisu a nechá si to udělat. Ale platit za to, že mi řeknou, že mám zatočit šroubem (popsané v manuálu k bruslím) ? Co ? Stejně následuje jeden ze dvou zmíněných scénářů.

Lidé platí za něco, co by sami mohli vyzkoušet a zadarmo.

Co takový kurz produkuje ?

24-aerobic-009---1 Bruslaře ? Těžko. Osoby, které jsou snad nějak schopné jet po rovině. Zabrzdit či mít brusle dostatečně pod kontrolou na to, aby nikoho včetně sebe neohrozily těžko. Viděl jsem výsledky a přesto že to snad nebyl reprezentativní vzorek, byl to tristní pohled.

Výsledkem jsou postavy, které plní stezky ve Stromovce, na Ladronce či jinde. Základní postoj, velká nejistota a sebevědomí “já byl na kurzu, já to umím”, které u některých jedinců vede do fáze dvě “já byl na kurzu, jen já to umím správně a musím vám ostatním vysvětlit, jak jste to dělali špatně”. A někdy i další fáze.

Postavy, které jsou spokojené na rovné cestě odnikud nikam. Nikdy nejely z kopce, nikdy nemusely řešit nenadálou krizovou situaci. Která mimochodem naučí více, než jakýkoliv kurz (poznat chování bruslí v extrémních situacích je neocenitelné pro jakoukoliv další bruslařskou kariéru. I když je to stylem, který “beztrestně projde jednou za život”). Stejně jako pár pádů. Jistě, bolí to – ale o to je větší důvod se jim příště vyhnout. Ideálně rozborem v hlavě, co bylo špatně, co příště řešit jinak. Prostě si to čekání na sanitku nějak zpestřit :)

Co dál ?

Uvažoval jsem nad kurzy “Brusle jako dopravní prostředek” – jízda po městě, obrubníky, chodci – prostě bezpečně se dostat z bodu A do bodu B bez ohledu na to, co je mezi nimi.

Mělo to být pokračování základního kurzu.

Ale když vidím, co ten základ produkuje po dvou dnech kurzu, říkám si, že na tohle nemám nervy. Ani chuť. A raději budu příležitostně stát v půjčovně a s úsměvem vám podávat brusle.

PS:

Jsem majitelem průkazu “Instruktor inline bruslení”, vydaném organizací akreditovanou Ministerstvem školství k tomuto.  Na rozdíl od mnoha, kteří tyto služby nabízejí.

Obrázky jsou pouze ilustrační.