TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

Večerní bruslení

Tak jo, alespoň jednou v roce na bruslích na oficiální akci. A protože co jsem se na to v Praze vykašlal, zůstává už jen Modrá jízda.

Mimochodem – akce, na které se nic nemění už roky je buď mimořádně povedená, nebo už je to každému jedno.

Vypečený byl už úvod – postupně jsem nacházel start akce v rozpětí jedné hodiny – záleželo na zdroji oficiálním, facebookové stránce či “jedna paní povídala”. Nakonec jsem tedy přijel o tři čtvrtě hodiny dříve a stihl ulomit kus brusle. Ikeo, třes se – pojedu pro další prkýnka.

150920126243 150920126244 150920126246

O tu třičtvrtě hodinu bylo na místě už několik bruslařů – mezi nimi kličkovaly hostesky a rozdávaly balíčky od sponzora (již několikátým rokem se divím, proč ne až po jízdě – asi je praktičtější při bruslení mávat kolem sebe igelitkou). O zábavu se starala tradičně Evropa dvě a moderátor trpěl tradičním slovním průjmem “je jedno co říkám, hlavně když pořád mluvím”. Své kydy občas proložil hitem, který před těmi deseti, dvaceti lety vládl top ten a byl skoro i celosvětový.

S nadcházející osmou hodinou bruslařů přibylo, ale stejně to byla jízda s jednou z nejslabších účastí, co jsem zažil. Nepřišel Martin Sáblík, byla zima a brusle už jsou za zenitem. Vyberte si.

White noise z reproduktoru jsem odstínil vcelku vhodně vybraným playlistem do uší a už se do pokročilého soumraku vyrazilo.

Přes most a tradičně doleva do Svornosti. Stal se zázrak a konečně to z kopečka pustili a doprovodná vozidla neblokovala bruslaře. Fofrem až na otočku na začátku Strakonické (konečně jsem viděl ty proslavené květináče) a zpět. První čekání až na nájezdu zpět na most – hele, takhle rychle se to ještě nejelo. Na jednu stranu bylo málo lidí, na druhou stranu jsem měl pocit, že se organizátoři, policie a vůbec všichni snaží mít jízd z krku co nejrychleji.

Zpět přes most a odbočka na Rašínovo nábřeží. Tam už se překvapení nedějí a auto v čele jízdy jede kopeček 10km/h a brzdí co to jde. Tak nějak se potuluju davem a obhlížím ostatní bruslaře. Cenu pro idiota jízdy bych udělil člověku, co na skupinovou jízdu městem dorazil na bruslí a s hůlkama. Bez diskuzí.

Dost lidí mělo helmu, co se tváří, že helma není. Nebo něco takového.

150920126251 150920126255 150920126267 150920126268

Celková úroveň je spíše lehce pokročilý začátěčník ale vzhledem k (ne)náročnosti trasy to není problém. Pod Železničím mostem směrem k Vyšehradskému tunelu si vzpomínjám, proč jsem radeji jezdil jinudy. Asfalt je fakt mizerný.

Otočka u Podolského bazénu a zpět na Palackého náměstí. Nebylo to objektivně špatné, ale subjektivně dorážím totálně zpruzený. Prostě takové normální inline komerční masová vyvoněná akcička pro širokou veřejnost s dobrou organizací a nulovým adrenalinem pod dozorem policie.

Tedy (už) nic pro mě.

Večerní bruslení Prahou

dříve také Aegon, teď ve znamení nějakého jiného sponzora.

Co se změnilo ?

  • Nepřijel Martin Sáblík
  • Nová trasa
  • Smog

Co zůstalo

  • Kulturní vložka před a po
  • Moderátor Evropy 2
  • Mohutný policejní i sanitní doprovod
  • Tempo jízdy

Bylo by příliš laciné zůstat u pár odrážek, takže to zkusím lehce rozvést. Na jízdu jsem měl vlastně dva příjezdy – protože neumím hodiny, přijel jsem na první pokus o hodinu dříve; zastihl jsem jen pár lidí, kteří to celé připravovali. A jinak nikde nikdo.

O necelou hodinu později: pódium stojí, slečny (tentokrát pěšky) rozdávaly balíčky od sponzora (nebyl jsem očividně cílovka – nic jsem nedostal. Tedy cílovka – sveřepě se tvářící bruslař se sluchátky v uších a s rukama zaraženýma do kapes asi není ideální kastomr pro kosmetické přípravky. Podle vzhledu určitě.)

230720113494 230720113495

Bruslařů ale pomálu. Na pódiu pouštěč z rádia (něco jako umělci z Prahy) – bohužel netuším, co za celou dobu zaznělo – měl jsem sluchátka vražená hodně hluboko do uší a koktejl z raveu (New Kidz Turbo, Tichá dohoda, OST z Transformerů a bůh ví co ještě) mě dostatečně odstínil od reality.

Proběhla ještě kulturní vložka – nějaké to žonglování. Pod pódiem ještě chvíli exhiboval Tóča – spolu s Bohoušem je to konstanta bruslařských akcí. A to nemyslím jakkoliv negativně.

Prasátka se připravila k odjezdu a za primárním vepřem (vzhled k jiné metafoře nedává příležitost a bylo by trestuhodné toho nevyužít) loženém v škodofce postupně vyrazili všichni. Policije, hudební auto, něco bruslařů a já někde na konci. Bohužel předpoklad z podobných jízd že na konci se prostě jede rychleji (divné, ale pravdivé) tentokrát nevyšel – policie průvod bruslařů vcelku minimalizovala a prohnala ulicemi s co nejmenším odporem okolí. Na jednu stranu dobře – moc jsme neomezovali, na druhou špatně – když už se jede, tak ať to stojí za to.

230720113502 230720113501 230720113509 230720113511

Takže rychlost. Aha. No. Tradičně. GPS ukázala průměr kolem 9 km/h. Na bruslích. S tím, že za poslední 1000km mám průměr někde kolem 20km/h převážně po městě (musím   se pochválit, ne ?). Au. Takže si touhle kosmickou rychlostí šineme přes Palackého most a cestou zvažujeme, zdali rychlost zvuku překonáme hned nebo až za zatáčkou ve Svornosti. Což se jaksi nestalo. Protože jsem jel vzadu, oblíbený downhill právě do ulice Svornosti byl docela v klidu. Obvykle pod ním první auto pelotonu nezrychlí a bruslaři se tam tak štosují a dělají vcelku legrační věci. Takhle se to natáhlo a bylo tam překvapivě místa. Co se děle vepředu nevím.

Kolem kroužily instruktoři/ky (???) školy bruslení, kteří kolektivně předváděli rozličné chyby, nedostatky a špatné návyky při bruslení. Nemohu nevzpomenout tenhle komentář od Martina. Hodně mi chyběl Zdener a jeho legendární:

  • Moderátor: “Prosíme bruslaře, aby se drželi v pravém pruhu”
  • Zdener:”Fašisto!”

Ale to bych už chtěl moc. Takže se tak zvolna suneme ulicí Svornosti abysme prokličkovali do Nádražní a kolem Smíchova nádraží pokračovali k Lihovaru. Jo, mezitím nějaká ta pauza, během které stojíme jak stádo idiotů a kecálek z rádia všechny přesvědčuje, jak je to kchůl. Mimochodem – silnice mezi Smíchovským nádražím a lihovarem stojí za zlámané kolečko. Kanály, koleje, úzké atd. Standardní Praha.

U lihovaru (další pauza) a zpět po Strakonické. Povrch docela jde. Jistě, zastavujeme a čekáme. A mezitím inhalujeme zplodiny od kolemjedoucích aut. A motorek městské policie. A tak.

230720113517 230720113516 230720113519

Vcelku v klidu dojedeme zpět k mostu. Dav uhýbá na objížďku Hořejší nábřeží – Na bělidle – Lidická, já jedu rovnou na most. Pořadatelka, které má v plánu směrovat dav netuší, co s tím jedním, co jel rovně. Ale než ji něco napadlo, byl jsem pryč.

230720113521 230720113520

Dojezd přes most a další kulturní vložka. Ale to už jsem byl pryč.

Jel jsem tam, abych se ujistil, že to bude tak strašné, jak jsem si myslel.

Odjížděl jsem s vědomím, že jsem měl pravdu.

Aegon – jak to bude letos ?

A jako každoročně se blíží pohroma jménem Aegon – večerní bruslení. Stručnou kompilaci průserů může přinést hledání. Stručně: mizerná trasa, pořadatelé neschopní jet na bruslích, povyk kolem Sáblíkové, která nikdy nejela dál než do půlky mostu, čekání, šikana ze strany Městské policie a z její strany i ohrožování účastníků.

Pojedete ?