TiK

Freeletn8 2007 – jak jsem ji viděl já.
Freeletné pro mě začala už poměrně dlouho před závodem samotným. Návrh webu, jeho realizace, první pokus o překlad pravidel, s kterým se na mě všichni vykašlali a pak Eva, které to přeložila celé.
Letáčky, plakáty, reklama po webu. Mám-li to shrnout, freeletná.brusle.info za měsíc provozu měla 450 unikátních návštěvníků, kteří si prohlédli 1400 stránek. A pět se jich přes web zaregistrovalo.
Takže propagace vcelku selhala a bude zajímavé něco do příštího ročníku vymyslet. Třeba jak přilákat další lidi.
Tolik pro začátek – a teď co závody ?
Start byl psaný na desátou – a i když si nikdo nedělal iluze o dodržení časů, výsledek docela předčil očekávání.
V deset jsme tam byli tři, většina dorazila na jedenáctou. Tak nějak v klidu, jako že o nic nejde, času dost.
Postavil se slalom, okoukli navzájem nové brusle a Radek začal zapisovat registrace. Štve mě přístup „přece se nebudu ztrapňovat, když můžu jenom sedět a kibicovat“. A většina z nich začala jezdit jen co skončilo kolo závodu. A sedla si, jen co začalo další kolo. Nechápu, nerozumím.
První kolo bylo dost nervózní – jak znám Evu a Petra jak jezdí normálně, tak na závodech jim tréma svázala ruce. A nohy. A tkaničky.
Hodně překvapil Ján Horváth – z loňska mi jeho jízda v hlavě neutkvěla, ale letos po jeho první jízdě Kýblmen zalapal po dechu, zjistil, že první místo nemá vůbec jisté a v druhé jízdě sakra přidal.
Závodila i Nelča – a pokud srovnávám tréningové metody Radka (Nela naživo) a Pavla (z videa), je na tom Ostravsko lépe :). Ale mělo by také občas zakopat stavebni lopatu a přijet nám to ukázat do Práglu.
Kvůli časovým zmatkům a posunům byla mezi soutěžními koly pauza přes hodinu – vyplněná jízdou všech zevlů, spaním (Ondra) a vyprávěním hospodských historek (ne, video uveřejněno opravdu nebude).
Druhé kolo se jelo v opačném pořadí – Petr výrazně přidal, Ján měl výborný styl, ale jeho jízda byla vcelku monotónní. Ondra se snažil – ale spíš tak na jistotu a už jsem ho viděl jezdit i lépe. O dost.
I u ostatních bylo oproti loňsku vidět zlepšené – kdyby už nic jiného, tak se všichni naučili crazy – zřejmě hit letošního roku.
Trémy se ale i v druhém kole bohužel nezbavila Eva – takže nepříliš povedenou jízdu korunovala pádem, při kterém si zlomila zápěstí. Následovalo přivolání záchranky a odjezd do nemocnice Na Františku.
Poslední závodnice, poslední kolo, posledních deset vteřin závodu.
Mimochodem – úžasné, jaký problém pro některé lidi je vyjádřit jasně a stručně operátorce tísňového volání, co se stalo, kde se to stalo a jaký je stav. Stejně ničivé byly vzpomínky jiných na kurzy první pomoci, ze kterých jim utkvěla ta část, kdy se ruka dávala „na závěs“. Věřím, že v modelové situaci by to k něčemu bylo, ale reálně bych to považoval spíše za nebezpečné.
Nicméně Eva to zvládla hrdinně, vyhnula se většině amatérských pokusů o záchranu a počkala na profíky. Tímto děkujeme za včasný a profesionální zásah.
Nakonec Eva ze sanitky na rozloučenou zamávala.
Po tomto přerušení bylo na programu vyhlášení výsledků.
První tři místa byla jasná. S posledním místem bych asi trochu polemizoval, ale aby Eva dostala ke zlomenině ještě tričko „loser 2007“ by bylo příliš kruté. Asi.
Protože Petr odjel za Evou do nemocnice, první cena byla předána v zastoupení – z davu se vynořil Ondra, sebral cenu a zmizel zpět v davu. :)
Ceny bylo sponzorovaná hlavně Radkovou půjčovnou inline bruslí.
A já celou dobu pobíhal kolem s foťákem a modlil se, aby nedošly baterky v kameře. Což se stalo někde kolem předávání cen.
Takže jak hodnotit ?
Příjemná strávená část dne. Je to hodně nebo málo ?
Možná bude zajímavé příští rok zkusit větší akci s větší reklamou – i když už se vidím, jak kritizuji příklon ke komerci.
Takže takhle: bylo to dobré, ale příště bychom se měli zkusil posunout o kus dál.