TiK

Je to neobvyklý pocit. Ne že bych nevěděl směry  a kam přibližně dojedu, ale stejně. A jak k tomu došlo ?

Přes Letnou a městem (Vltavská, Štvanice, Národní, Anděl, cca 8km) a na tramvaj, kterou jsem se odvezl (já vím, že tam na bruslích nemám co dělat. A co s tím uděláte ?) do Řep. Odtamtud na Zličín. Asfalt mizený a ještě do kopce. Bléé.

Ze Zličína kolem Globusu s luxusním povrchem a krátkým, ale příjemně intenzivním downhillem do Jeremiášovy ulice. Matně jsem si tam pamatoval nějaký park, a tak jsem hned po čuchu odbočil. Park tam byl, včetně downhillu. Bohužel jsem si nepamatoval, co je pod ním a tak jsem jel pomalu. Přece jen na překvapení typu dvacet schodů či betonová zeď jsem už starý. Žádné pasti tam nebyly a příště se to dá pustit rovnou.

Na hlavní jsem vyjel u klubu Mlejn. O kousek dál bylo malé, tzv. zevlovací zábradlí. Moc času jsem mu nevěnoval, ale někdy se tam zastavím na delší rozpravu. Výšlap do kopce a mini downhill k metru Luka. S autobusem jsme se tam nějak vešli, jen přednost chudcům na přechodu jsem neubrzdil. A vlastně jsem se ani nesnažil.

Dál jsem pokračoval po stanicích metra. Lužiny – nic zajímavého, ale o kousek dál je park s velmi příjemnou cyklo/inline stezkou kolem rybníka. Příjemná záležitost i když po rovině. PLus naprosto luxusně vyasfaltované parkoviště. Škoda, že plné aut.

A už jsem na Hůrce. Kdysi se tam hodně jezdilo po mramoru, po pár letech už nechápu, kde. Místo žádné a těch pár zídek je směšně nízkých. Na některá místa je lepší se pro nostalgii nevracet…a tak raději pokračuji na Nové Butovice. Další místo, kde jsem to nepoznal. A zamotal se mezi nově postavené domy. A to už jsem u zlatého hřebu dne: Radlická.

Neznal jsem ji či si ji pamatoval jinak – ale jedná se o naprosto luxusní downhill. Z Nových Butovic sice kus po rovině, ale délky kvalitnímu povrchu to jede rychle. A o kousek dál začíná downhill. Široký, s kvalitním asfaltem a nezáludný. Drobnou nevýhodou je 70km/h pro auta (nu což, aspoň nezdržují) a místy houstnoucí provoz. Řidiči ale byli ohleduplní a netroubil nikdo.

Trochu se to zamotá u Radlické – dvě ostřejší zatáčka a jako bonus semafory. Ale nic, s čím by si každý, kdo dojel až sem neporadil. A opět downhill až na Smíchov. Bohužel několik semaforů, ale nic tragického. Výjezd nad Smíchovským nádražím a pár kroků na dopravu či do centra.

Dnes to byl průzkum bojem, ale příště už vím, že se to dá jet rychle. A těším se.

Ze Smíchova jsem zamířil na jízdu Prahou. Ale protože jsem měl dost času, jel jsem na chvíli do smíchovského skateparku. To nebyl až tak dobrý nápad – co jsem zkusil, z toho jsem spadl. Přestalo mě to bavit poměrně rychle a tak pryč na sraz. 

Až na místo srazu podle mapy 20km. Celkem 28 kilometrů a to ještě nezačala jízda Prahou.

A teď už jízda Prahou.