Urvat co se dá
Ne, nebudu tu psát o nadcházející konferenci o budoucím vývoji inline v ČR. Ne že by mě to nenapadlo.
Daleko prozaičtěji to bude o obyčejném streetu. Už vlastně ne podzimní – ale podle počasí hluboce zimní street.
Teplota lehoučce pod nulou, jasné hvězdy nad hlavou… a děsivá zima. Cesta z Pankráce kdy až na Nuselský most jedu z kopce a pohybu mnoho není. O co více vrstev oblečení hřeje při sjezdu, o to víc jich pak překáží u čehokoliv dalšího. Stejně jako batoh – bruslení s ním k smrti nenávidím, ale občas to nejde jinak.
Nedá mi to nevzpomenout na jednu starší příhodu: brusle po Praze, teplota kolem –10, nikde nikdo. Mrazivý, nepříjemný den. Byl jsem mladší a tak schody na muzeu byly jen zpestřením streetu.
Odbočka: hledám a nevidím. Schody ve stanici Muzeum od bývalého Národního shromáždění. 10 nebo 12 schodů, nájezd do zatáčka, nahoře poměrně blízko strop. Fotky budou.
Takže prvních 2×15 schodů sjeto, rozšlapat na skok, let… dopad. Mrazem ztuhlé klouby se odmítají narovnat a celý podchod sleduje, jak ve dřepu projíždím až k východu “pod ocas” bez toho, že bych se narovnal. Chtěl jsem, ale prostě to nešlo.
Zpět ke včerejšku. Muzeum vynechávám a Ječnou fičím do centra. Docela zklamala kola – v létě výborná, při nízkých teplotách moc nedrží a kloužou.
Pak už jen rozehřátí na schodech na Letnou a je to.
Než začne padat sníh a silničáři (pokud nebudou jako obvykle překvapeni) naháží tuny písku a štěrku kolem, bude snad ještě nějaké ježdění. Ale letošní sezóna končí.
Vzhůru na kolo !