TiK

Po první polovině trasy jsem slyšel zvěsti o oficiálním otevření celé stezky. No, zvěsti jsou zvěsti, jel jsem to prověřit.

První polovina trasy byla stejná, snad jen lehce naplavená hlína z posledního lijáku a teráska a občerstvení v zadní části Vystřeleného  voka byly nové.

Jako minule jsem dojel až k tunelu  a ouha – zátaras. Ignoroval jsem ho  a šel se poptat dělníka, jak to v tunelu vypadá.

 

Sice zdůraznil, že by se nemělo a že jsou tam zátarasy, ale jinak mezi řečí potvrdil, že volnému průjezdu nic nebrání.

“Kdyby něco, tak jste mi to zakazoval a ja vás neposlech” , loučil jsem se.

“Co ? Já tu nikoho neviděl”  utřel mě.

Tunel je obrovský. Jak by ne, když se do něj musel vejít vlak. Jedinou nevýhodou je výrazně horší povrch než všude kolem. Je lehce do “S” – druhý konec není vidět.

Po výjezdu z tunelu už pokračuje luxusní asfalt a krásné a trochu neobvyklé výhledy na Prahu a nové zbudovaný železniční koridor.

Stezka pokračuje chvíli po rovině s několika rozšířenými místy pro předjetí ? k malému stoupání, od kterého vede odbočka přímo ke stanici tramvaje Krejcárek. Druhá možnost je ještě pár metrů dál a skončit ostrým stoupáním na parkovišti.

    

Trasa z GPS

Za sebe musím říct, že je to jedna z nejhezčích tras na brusle v Praze. I když  do budoucna se obávám, že se tato cesta stane frekventovanou spojkou mezi Krejcárkem/Ohradou a centrem.

Na parkovišti jsem se otočil a velmi volným tempem (viz GPS) jsem se vrátil zpět. Na konci mě zaujala blízkost Hlavního nádraží – a ejhle, stačilo pár kroků po štěrku a už jsem byl na posledním perónu, odkud se bez problémů dá dojet jak na metro, tak skrze Hlavák kamkoliv.