Pozávodní agresivita
Po celém dni dívání se na závody to chtělo nějaký pohyb. Do telefonu jsem nahrál Sum41 a vyrazil. Letná, Štvanice, přes město až k Národnímu divadlu. Naplno, do zemdlení, od něhož mě chránila hlasitá hudba v uších. Slalom mezi lidmi Na příkopech, kdy se chodci změnili ve statické překážky, reagující až několik metrů za mnou. Auta na Národní, která mne brzdila. Vynikající.
U Národního divadla otočka a zpět přes Staromák. Všude davy spěchající na Muzejní nic, všude hledání výzev kudy dál. Napětí, stoupající adrenalin a odhadování, kam se v téhle rychlosti ještě vejdu, jak bude dav reagovat, kde se rozestoupí. Bezchybný odhad. Skvělý pocit. Nenahraditelný.
Vyběhnout schody na Letnou a ještě pár grindů. Díky předchozímu jsem to sázel v plné rychlosti dokud jsem ještě stál na nohou.
A když nakonec začalo tělo protestovat a pocítil jsem nadcházející nedostatek adrenalinu, byl čas zamířit domů. Rozhodně jedna z nejlepších jízd poslední doby.