TiK

Tak nějak narychlo a bez větší propagace (co jsem zaregistroval) proběhly další závody ve freestyle slalomu. Tedy – propagace byla. Na tematických webech a pár dní (asi tak dva, možná tři) se objevily na Letné plakáty. Neboli o tom věděla prakticky jen a pouze zainteresovaná komunita.

Registrace měla být v sobotu od devíti ráno. Mě se ale nepodařilo vstát a tak jsem dorazil krátce před půl desátou. Těsně před lidmi z Olomouce – nebo odkudžeto. Rozhodně na závodech v Olomouci jsem je viděl.

Po loňském jednom zástupci Německa jich přijelo více.

Zvolna probíhala registrace závodníků, upřesnění pravidel (stejně je to divné, když hlavní organizátor jede také) a rozhodčí.

Jel se “battle” – tři až čtyři jezdci, každý 30 vteřin, postupně každý tři jízdy.

Postupně vykrystalizovala finálová čtveřice, ta si to mezi sebou rozdala o prize-money a bylo to.

Jo – není špatné se dohodnout, kdy vyhlásit výsledky nebo rozdat ceny…

A ještě balík ostatních fotek.

Dost stručné, ne ?

Možná proto, že mě freestyle slalom tak nějak přestal bavit. Někde se to zvrtlo a jde to mimo mě. Někde kolem zakládání klubů, soutěží (ne že bych je sám organizoval), neustálému “my tady na nic, jó to v cizině se jezdí…”. Co já vím ?

Je to nuda.

Pro mě a podle (ne)zájmu kolemjdoucích i pro ně. Možná od živelného bruslení se to posunulo někam ke krasobruslení: kdo nemá přehled, tak mu polovina figur přijde stejná. Všichni jezdí něco podobného a trik, kterým by kdokoliv “zboural” okolí jako ve Strašnicích neexistuje.

Stejně jako tyhle závody nemají potenciál přivést kohokoliv nového. Špatný čas, místo i propagace. Jsou to závody, kdy se těch pár lidí poplácá po ramenou, jak jim to spolu jde, ale to je tak všechno. Ne že by Olomoucké mistrovství ČR na tom bylo výrazně lépe.

A to říkám jako člověk, co organizoval první čtyři ročníky freestyle závodů v Praze. A v zimě bude opět organizovat něco podobného v rámci ciia – bude-li.