TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

Podzim ?

Podzim. A jak jsem si toho všiml ? Poměrně jednoduše. Když jsem během streetu z Letné nastoupil o půl osmé do tramvaje s tím, že si dám street z Řep, v osmi byla tma. Úplná.

A jak jsem se tam dostal ? Po lehkém rozježdění na Letné (sakra, měl bych více skákat. Nějak mi to nelítá) street přes Štvanici a Masaryčku. Docela jsem si užíval kanály a spáry na hraní si s bruslemi – stoosmdesátky a lehké blbnutí v jízdě na čemkoliv, co bylo po ruce.

Přes Národní (na to, že se tam nesmí jezdit je tam pár zídek slušně navoskovaných) k Andělu. Tramvaj do Řep a přes sídliště a Bílou horu na Vypich.

Chvíli jsem pozoroval monstrózní stadion na Vypichu postavený pro koncert Kabátů. Pak jsem ale jel jinak: spojkou ke Střešovické nemocnici, kousek před ní uhnout a sjet do Veleslavína. A odtamtud na Bořislavku Kladenskou. Měl jsem dojem, že to nejelo moc rychle, ale podle toho, kolik MP3 odehrálo to fofr byl.

Na Bořislavce vzhůru na Evropskou. Bohužel jsem hned na prvních semaforech chytil červenou, takže jsem nenabral dostatečnou rychlost, abych na rovince u Diplomatu jel ještě před dopravou. Škoda a na chodník. Na Kulaťák jsem dojel stejně po silnici.

A to bylo celé. Velmi příjemné. A musím dát i další trasy ze Zličína (Plzeňskou atd.) – stýská se mi po nich.