TiK

Po nějakých drobnostech na Žižkově jsem tam prásknul s batohem do kouta, nazul brusle a pustil se do města. První část mi zpříjemnil telefonát s M, během kterého jsem urazil cestu z Jiřího z Poděbrad přes Flóru kolem hřbitovů na Strašnickou. S komentáři typu “hele, já se s tebou zakecal, stojím uprostřed křižovatky a netuším, odkud mi padne zelená” přes popis míst a troubení aut. Na minuty jsem to nepřepočítával (a z logu telefonu to nevidím), ale byl to fofr. Odtamtud již volnějším tempem na Náměstí bratří Synků. Něco silnice, něco chodník, sem tam někdo zatroubil.

Tam druhý telefonát, který mě bavil při přesunu z bří Synků osmnáctkou kousek pod Pankrác. Pankrác kolem obchodního centra a směr park. Fontánu jsem dnes vynechal (mimochodem, jsou tam pěkná místa na focení. Však už se plánuje) a jel kolem České televize. Je to vlastně jen o kousek dál, než jezdím obvykle, ale je to výrazně rychlejší cesta. Tedy rychlejší: jede to rychleji. Na vzdálenost je to naopak delší. Ale jak jsem psal – rychlejší, přehlednější a s lepším povrchem. A s několika přechody, které se dají v plné rychlosti skočit.

Cestou jsem o místní samoobsluhy vyděsil pár důchodců. Asi se tam nic takového jako já neděje. nebo ne moc často.

Na Pražského povstání mi padla zelená na semaforu, tudíž jsem ani nepřibrzdil a pokračoval k Vyšehradu. Zídky dnes nelákaly a tak přes Nuselský most na I. P. Pavlovu. Dopravy bylo nemnoho (na nedělní večer) a tak nebyl důvod obtěžovat chodce na chodnících.

Zelenou jsem chytil nad i pod Muzeem a plynulá návaznost na Václavák byla moc fajn. Prokličkoval jsme (omlouvám se jednomu cizinci za skoro infarkt – ale to, že si mě všimnul tak těsně nepovažuji za svou chybu) a od Národního divadla jsem se odvezl na Vypich (třetí telefonát).

Kolem rozebírání pódia po včerejších Kabátech, přes Ladronku (jo, nějací dva rychlobruslaři se zase rozháněli přes celou cestu) a sjezd přes Strahov na Dlabačov. Na sjezdu jsem si v plné rychlosti skočil asfaltovou záplatu. Napřed skákej a pak přemýšlej. Musím se kouknout, jak je vlastně dlouhá, ale hrubým odhadem to ke třem metrům bude. Už nějakou dobu si říkám, že na výjezdu jsem čím dál mně opatrný a čím dál víc spoléhám na to, že tam bude místo na traverz přes silnici a dobrzdit to na chodníku. Nechci přemýšlet, co se stane až tam to místo nebude (autobus ve stanici nahoru i dolů, hustá doprava a na hlavní také nějaká zácpa). Nebude to nic veselého.

Drobná gestikulace na PČR aby uhnuli (uhnuli) a směr Hrad. To už bylo v klidu a v pohodě, techno/trance ve sluchátkách bylo nahrazeno chill-outem v podobě Tiché dohody a já se jen vezl.

Na Letné nikdo nebyl a protože mě už pobolíval kotník, jen jsem to otočil a dojel domů. Plus minus 30km příjemné jízdy na bruslích městem.