TiK

Prohlásil jsem, že už je konečně jaro – nebo alespoň ta část, kdy mi nebude to ložisek pršet každých pět minut. A protože stará kola Labeda měla své nejlepší už před několika desítkami kilometrů, začal jsem shánět náhradu. A ejhle: ve skříni staré brusle osazené modrými Labedami 80mm/80A včetně zánovních ložisek.

Juchů.

Stará kola šla zatím do meziskladu – první dvě z každé brusle snad bude ještě použitelné. Poslední kolečka byla sjete na 56mm z 80.

Takže netřeba příliš mnoho fantazie na představu, že teď to jezdí

• úplně jinak

• rychleji

• méně obratně.

A co je nejlepší na nová kola, než pořádný downhill. Jistě, brusle jezdí trochu jinak, po zimě nejsem ještě příliš rozježděný, ale co.

Takže šupem na Kulaťák a tramvají do Veleslavína. A Kladenská dolů. Ani mi nepřišlo, že to jelo příliš rychle – ale zpětně rekonstruováno podle odehraných písní v přehrávači to byl docela fofr.

Odtamtud tramvají zpět a přes Hanspaulku dolů. Nová kola udělala své a radar pod kopcem ohlásil 79km/h. Letošní rekord. Ale zatím je jen duben, ne… ?

Zpět do Veleslavína a zadem vyjet k Vojenské nemocnici. Směr Baterie a pokus sjet k Petynce končí v plné rychlosti v kočičích hlavách. Špatné.

Kus Bělohorské, rozhlédnout se po stabvě křižovatky u hotelu Pyramida honem ke Hradu. Tam na mě poměrně zběsile troubilo jakési pidiauto, které jsem na semaforech dojel a po zbytek cesty nechal za sebou …

Pod Belvederem uhnout do parku a po kofole u Radka pokračování. Kolem Technického muzea dolů, přes Štvanici a kolem Labutě a po Národní na tramvaj.

Podle toho co pojede dřív byla možnost Řepy a druhá Vypich.

Vypich. Udělal jsem pár fotek ze stavby oválu na Ladronce a prosvištěl ke Strahovskému stadionu. Místní downhill bych sice dal i se zavřenýma očima, ale kvůli mnoha děrám po zimě je lepší nechat je otevřené.

Na výjezdu u hotelu Pyramida je to nyní poněkud komplikovanější – betonový ostrůvek, zábradlí a semafory. No, nějak jsem se zařadil na červenou do provozu…

Ke Střešovické vozovně – a tam jsem šel k zemi. Kvůli stavbě je tam hodně prachu – no a v zatáčce mi podjela kola. Díra v dlani, díra v koleni a roztržené kalhoty. Jo, a sem tam nějaký kamínek pod kůží.

To ze mě vyprchal adrenalin, na kterém jsem byl většinu odpoledne a kolem Diplomatu a přes Kulaťák jsem dojel doslova na krev.

Nebudu to měřit kilometricky – až na závěr to byla super jízda a po delší době jsem si to opravdu užil.

Dokud nesjedu kola, budu zase cestovat po Praze :)